Kniha Jobova 19

Job S. na bezpravím svých prátel naríká, a chteje, aby mu toho více necinili, své težkosti veliké, též doufání v Boha, a naposledy pohružku strašlivou jim predkládá.

edy odpovedev Job, rekl:

2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne recmi svými?

3 Již na desetkrát zhaneli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mne.

4 Ale necht jest tak, že jsem zbloudil, pri mne zustane blud muj.

5 Jestliže se pak vždy proti mne siliti chcete, a obvinujíc mne, za pomoc sobe bráti proti mne potupu mou:

6 Tedy vezte, že Buh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; kricím-li, není rozsouzení.

8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastrel.

9 Slávu mou se mne strhl, a snal korunu s hlavy mé.

10 Zpodvracel mne všudy vukol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom nadeji mou.

11 Nadto zažžel proti mne prchlivost svou, a prictl mne mezi neprátely své.

12 Procež pritáhše houfové jeho, ucinili sobe ke mne cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

13 Bratrí mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

14 Opustili mne príbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

15 Podruhové domu mého a devky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem pred ocima jejich.

16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pekne prosím.

17 Dýchání mého štítí se manželka má, ackoli pokorne jí prosím, pro dítky života mého.

18 Nadto i ti nejšpatnejší pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

19 V ošklivost mne sobe vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mne.

20 K kuži mé jako k masu mému prilnuly kosti mé, kuže pri zubích mých toliko v cele zustala.

21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy prátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

22 Proc mi se protivíte tak jako Buh silný, a masem mým nemužte se nasytiti?

23 Ó kdyby nyní sepsány byly reci mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

24 Anobrž rafijí železnou a olovem na vecnost na skále aby vyryty byly.

25 Ackoli já vím, že vykupitel muj živ jest, a že v den nejposlednejší nad prachem se postaví.

26 A ac by kuži mou i telo cervi zvrtali, však vždy v tele svém uzrím Boha.

27 Kteréhož já uzrím sobe, a oci mé spatrí jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitrnosti mé.

28 Ješto byste ríci meli: I procež ho trápíme? ponevadž základ dobré pre pri mne se nalézá.

29 Bojte se mece, nebo pomsta za nepravosti jest mec, a vezte, žet bude soud.