Kniha Jobova 29

Job žádá navrácen býti k svému prvnímu zpusobu, jejž tu vypravuje, a zvlášte v jaké vážnosti byl, i proc.

ešte dále Job vedl rec svou, a rekl:

2 Ó bych byl jako za casu predešlých, za dnu, v nichž mne Buh zachovával,

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, pri jehož svetle chodíval jsem v temnostech,

4 Tak jako jsem byl za dnu mladosti své, dokudž prívetivost Boží byla v stanu mém,

5 Dokudž ješte Všemohoucí byl se mnou, a všudy vukol mne dítky mé,

6 Když šlepeje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 Když jsem vycházel k bráne skrze mesto, a na ulici strojíval sobe stolici svou.

8 Jakž mne spatrovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Knížata choulili se v recech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvedcovalo mi,

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 Požehnání hynoucího pricházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 V spravedlnost jsem se oblácel, a ona ozdobovala mne; jako plášt a koruna byl soud muj.

15 Místo ocí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na pri, jíž jsem nebyl povedom, vyptával jsem se.

17 A tak vylamoval jsem trenovní zuby nešlechetníka, a z zubu jeho vyrážel jsem loupež.

18 A protož jsem ríkal: V hnízde svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 Koren muj rozloží se pri vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 Sláva má mladnouti bude pri mne, a lucište mé v ruce mé obnovovati se.

21 Poslouchajíce, cekali na mne, a prestávali na rade mé.

22 Po slovu mém nic nemenili, tak na ne dštila rec má.

23 Nebo ocekávali mne jako dešte, a ústa svá otvírali jako k prívalu žádostivému.

24 Žertoval-li jsem s nimi, neverili; procež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Prišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na predním míste, a tak bydlil jsem jako král v vojšte, když smutných potešuje.