Kniha Jobova 35

Elihu obviniv Joba, že spravedlnost svou nad Boží vystavil, 4. ucí, že Buh žádnému nicímž zavázán není, 9. a že lidí do casu spravedlive v bídách nechává. 14. Pri tom ho napomíná, aby se k Bohu celým srdcem obrátil.

ešte mluvil Elihu, a rekl:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem rekl: Spravedlnost má prevyšuje Boží?

3 Nebo jsi rekl: Co mi prospeje, jaký užitek budu míti, bych i nehrešil?

4 Já odpovím tobe místne, i tovaryšum tvým s tebou.

5 Pohled na nebe a viz, anobrž spatr oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Jestliže bys hrešil, co svedeš proti nemu? A byt se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Budeš-li spravedlivý, ceho mu udelíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Každémut cloveku bezbožnost jeho uškodí, a synu cloveka spravedlnost jeho prospeje.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu privodí, aby úpeli a kriceli pro ukrutnost povýšených,

10 Žádný neríká: Kde jest Buh stvoritel muj? Ješto on dává zpev i v noci.

11 On vyucuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudrejší nás ciní.

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 A jiste žet ošemetnosti nevyslýchá Buh silný, a Všemohoucí nepatrí na ni.

14 Mnohem méne, jestliže díš: Nepatríš na to. Sám s sebou vejdi v soud pred ním, a doufej v neho.

15 Ale nyní ponevadž nic není tech vecí, navštívil jej hnev jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 A protož marne Job otvírá ústa svá, hloupe rozmnožuje reci své.