Kniha Jobova 38

Buh Jobovi pro nerozumné rec domlouvaje, staví jemu pred oci moc a moudrost svou v skutku stvorení i stvorených vecí rízení prokázanou.

edy odpovedel Hospodin Jobovi z vichru, a rekl:

2 Kdož jest to, jenž zatemnuje radu recmi neumelými?

3 Prepaš nyní jako muž bedra svá, a nac se tebe tázati budu, oznam mi.

4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Povez, jestliže máš rozum.

5 Kdo rozmeril ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

6 Na cem podstavkové její upevneni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

7 Když prozpevovaly spolu hvezdy jitrní, a plésali všickni synové Boží?

8 Aneb kdo zavrel jako dvermi more, když vyšlo z života, a zjevilo se?

9 Když jsem mu položil oblak za odev, a mrákotu místo plének jeho,

10 Když jsem jemu uložil úsudek svuj, pristaviv závory a dvére,

11 I rekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

12 Zdaž jsi kdy za dnu svých rozkázal jitru? Ukázal-lis zári jitrní místo její,

13 Aby uchvacovala kraje zeme, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

14 Tak aby promenu prijímala jako vosk pecetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

15 A aby bezbožným zbranováno bylo svetla jejich, a ráme vyvýšené zlámáno bylo?

16 Prišel-lis až k hlubinám morským? A u vnitrnosti propasti chodil-lis?

17 Jsou-li tobe zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti videl-lis?

18 Shlédl-lis širokosti zeme? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

19 Která jest cesta k obydlí svetla, a které místo temností,

20 Že bys je pojal v meze jeho, ponevadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

21 Vedel-lis tehdáž, že jsi mel se naroditi, a pocet dnu tvých jak veliký býti má?

22 Prišel-lis až ku pokladum snehu? A poklady krupobití videl-lis,

23 Kteréž chovám k casu ssoužení, ke dni bitvy a boje?

24 Kterými se cestami rozdeluje svetlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

25 Kdo rozdelil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,

26 Tak aby pršel déšt i na tu zemi, kdež není lidí, na poušt, kdež není cloveka,

27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrustu privodil trávu mladistvou?

28 Má-liž déšt otce? A kdo plodí krupeje rosy?

29 Z cího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?

30 Až i vody jako v kámen se promenují, a svrchek propasti zamrzá.

31 Zdali zavázati mužeš rozkoše Kurátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?

32 Mužeš-li vyvoditi hvezdy polední v cas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?

33 Znáš-li rád nebes? Mužeš-li spravovati panování jejich na zemi?

34 Mužeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod prikryla tebe?

35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž reknou tobe: Aj ted jsme?

36 Kdo složil u vnitrnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudre? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

38 Aby svlažená zeme zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromade držely?

39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvícat naplnuješ-liž,

40 Když se stulují v peleších svých, ustavicne z skrýší cihajíce?

41 Kdo pripravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?