Kniha Jobova 42

Job od Boha jsa poucen, pokání cinil. 7. Buh prátely jeho trestal, i cestu k spokojení jim s sebou ukázal, 10. Jobovi pak nad predešlé casy požehnati rácil.

edy odpovídaje Job Hospodinu, rekl:

2 Vím, že všecko mužeš, a že nemuže prekaženo býti tvému myšlení.

3 Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemnuje radu Boží tak hloupe? Protož priznávám se, že jsem tomu nerozumel. Divnejšít jsou ty veci nad mou stižitelnost, anižt jich mohu poznati.

4 Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi.

5 Tolikot jsem slýchal o tobe, nyní pak i oko mé te vidí.

6 Procež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.

7 Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že rekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hnev muj proti tobe, a proti dvema prátelum tvým, proto že jste nemluvili o mne toho, což pravého jest, tak jako služebník muj Job.

8 Protož nyní vezmete sobe sedm volku, a sedm skopcu, a jdete k služebníku mému Jobovi, abyste dali obetovati obet za sebe, a služebník muj Job, aby se modlil za vás. Nebo jiste oblícej jeho prijmu, abych neucinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mne, tak jako služebník muj Job.

9 A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, ucinili, jakž jim byl prikázal Hospodin, a prijal Hospodin oblícej Jobuv.

10 Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za prátely své, tak že což mel Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobne.

11 A sšedše se k nemu všickni príbuzní, a všecky príbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnejší, jedli s ním chléb v dome jeho, a lítost majíce nad ním, potešovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na nej. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu.

12 A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v pocátku jeho. Nebo mel ctrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudu, a tisíc sprežení volu, a tisíc oslic.

13 Mel také sedm synu a tri dcery,

14 Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno tretí Kerenhappuch.

15 Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajine; kterýmž dal otec jejich dedictví mezi bratrími jejich.

16 Byl pak živ Job potom sto a ctyridceti let, a videl syny své, a syny synu svých, až do ctvrtého pokolení.

17 I umrel Job, stár jsa a pln dnu.