Kniha Žalmu 12

Vzývaje David Boha na pomoc, nad rídkostí uprímných, i prevráceností bezbožných naríká, 6. a pravdomluvnými sliby Božími sebe i jiné v doufání ustavuje.

rednímu kantoru k nízkému zpevu, žalm Daviduv. (12:2) Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli verní z synu lidských.

2 (12:3) Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého reci vynášejí.

3 (12:4) Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

4 (12:5) Kteríž ríkají: Jazykem svým premužeme, mámet ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

5 (12:6) Pro zhoubu chudých, pro úpení nuzných jižt povstanu, praví Hospodin, v bezpecnosti postavím toho, na nejž poleceno bylo.

6 (12:7) Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti cisté, jako stríbro v hlinené peci prehnané a sedmkrát zprubované.

7 (12:8) Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostríhati každého od národu tohoto až na veky.

8 (12:9) Vukol a vukol bezbožní se protulují, když takoví nicemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.