Kniha Žalmu 19

David ukázav, jak se Buh vecmi stvorenými i slovem svým v známost uvozuje, 13. modlí se, aby ho od hríchu predešlých ocistil, 14. od dalších zdržel, 15. a v Kristu sobe oblíbil.

rednímu z kantoru, žalm Daviduv. (19:2) Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvestuje.

2 (19:3) Den po dni vynáší rec, a noc po noci ukazuje umení.

3 (19:4) Nenít reci ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.

4 (19:5) Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do koncin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.

5 (19:6) Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou bežeti maje.

6 (19:7) Od koncin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do koncin jejich, a niceho není, což by se ukryti mohlo pred horkostí jeho.

7 (19:8) Zákon Hospodinuv jest dokonalý, ocerstvující duši, Hospodinovo svedectví pravé, moudrost dávající neumelým.

8 (19:9) Rozkazové Hospodinovi prímí, obveselující srdce, prikázaní Hospodinovo cisté, osvecující oci.

9 (19:10) Bázen Hospodinova cistá, zustávající na veky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

10 (19:11) Mnohem žádostivejší jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástu.

11 (19:12) Služebník tvuj zajisté jimi osvecován bývá, a kdož jich ostríhá, užitek hojný má.

12 (19:13) Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných ocist mne.

13 (19:14) I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyt dokonalý budu, a ocištený od prestoupení velikého.

14 (19:15) Ó at jsou slova úst mých tobe príjemná, i premyšlování srdce mého pred tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli muj.