Kniha Žalmu 22

Prorokuje o utrpeních Kristových, v nichž horlive se modliv, že vyslyšán jest, svedcí, 28. knežství a království jeho vecné ke vší církvi že prináleží, ukazuje.

rednímu zpeváku k casu jitrnímu, žalm Daviduv. (22:2) Bože muj, Bože muj, procež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naríkání mého.

2 (22:3) Bože muj, pres celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

3 (22:4) Ty zajisté jsi svatý, zustávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

4 (22:5) V tobet doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

5 (22:6) K tobe volávali, a spomáhals jim; v tobe doufali, a nebývali zahanbeni.

6 (22:7) Já pak cerv jsem, a ne clovek, útržka lidská a povrhel vubec.

7 (22:8) Všickni, kteríž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potrásají, ríkajíce:

8 (22:9) Spustilte se na Hospodina, necht ho vysvobodí; nechat jej vytrhne, ponevadž se mu v nem zalíbilo.

9 (22:10) Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání pri prsích matky mé.

10 (22:11) Na tebet jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Buh muj ty jsi.

11 (22:12) Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

12 (22:13) Obklicujít mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

13 (22:14) Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a rvoucí.

14 (22:15) Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostred vnitrností mých.

15 (22:16) Vyprahla jako strepina síla má, a jazyk muj prilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

16 (22:17) Nebo psi obskocili mne, rota zlostníku oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

17 (22:18) Mohl bych scísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

18 (22:19) Delí mezi sebou roucha má, a o muj odev mecí los.

19 (22:20) Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, prispej k spomožení mému.

20 (22:21) Vychvat od mece duši mou, a z moci psu jedinkou mou.

21 (22:22) Zachovej mne od úst lva, a od rohu jednorožcových vyprost mne.

22 (22:23) I budu vypravovati bratrím svým o jménu tvém, u prostred shromáždení chváliti te budu, rka:

23 (22:24) Kteríž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko síme Jákobovo ctete jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

24 (22:25) Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tvári své od neho, nýbrž když k nemu volá, vyslýchá jej.

25 (22:26) O tobe chvála má v shromáždení velikém, sliby své plniti budu pred temi, kteríž se bojí tebe.

26 (22:27) Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteríž ho hledají, živo bude srdce vaše na veky.

27 (22:28) Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky konciny zeme, a skláneti se budou pred ním všecky celedi národu.

28 (22:29) Nebo Hospodinovo jest království, a ont panuje nad národy.

29 (22:30) Jísti budou a skláneti se pred ním všickni tucní zeme, jemu se klaneti budou všickni sstupující do prachu, a kteríž duše své nemohou pri životu zachovati.

30 (22:31) Síme jejich sloužiti mu bude, a pricteno bude ku Pánu v každém veku.

31 (22:32) Prijdout, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.