Kniha Žalmu 44

Církev príklady predku svých, smlouvou i vulí Boží utvrzená, 10. svých težkostí Bohu touží, 18. a že to pro jeho jméno snáší, ukazujíc, 24. pomoci k spasení svému žádá.

rednímu zpeváku z synu Chóre, vyucující. (44:2) Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi ciníval za dnu jejich, za dnu starodávních.

2 (44:3) Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potrel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

3 (44:4) Nebot jsou neopanovali zeme mecem svým, aniž jim ráme jejich spomohlo, ale pravice tvá a ráme tvé, a svetlost oblíceje tvého, proto že jsi je zamiloval.

4 (44:5) Ty jsi sám král muj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

5 (44:6) V tobet jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

6 (44:7) Nebot jsem v lucišti svém nadeje neskládal, aniž mne kdy obránil mec muj.

7 (44:8) Ale ty jsi nás vysvobozoval od neprátel našich, a kteríž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

8 (44:9) A protož chválíme te Boha na každý den, a jméno tvé ustavicne oslavujeme. Sélah.

9 (44:10) Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

10 (44:11) Obrátil jsi nás nazpet, a ti, kteríž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmení naše.

11 (44:12) Oddal jsi nás, jako ovce k snedení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

12 (44:13) Prodal jsi lid svuj bez penez, a nenadsadils mzdy jejich.

13 (44:14) Vydal jsi nás k utrhání sousedum našim, ku posmechu a ku potupe tem, kteríž jsou vukol nás.

14 (44:15) Uvedl jsi nás v prísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

15 (44:16) Na každý den stydeti se musím, a hanba tvári mé prikrývá mne,

16 (44:17) A to z príciny reci utrhajícího a hanejícího, z príciny neprítele a vymstívajícího se.

17 (44:18) Všecko to prišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na te, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

18 (44:19) Neobrátilo se nazpet srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

19 (44:20) Ackoli jsi nás byl potrel na míste draku, a prikryl jsi nás stínem smrti.

20 (44:21) Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

21 (44:22) Zdaliž by toho Buh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

22 (44:23) Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

23 (44:24) Procitiž, proc spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezahánej nás na veky.

24 (44:25) I procež tvár svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

25 (44:26) Nebote se již sklonila až k prachu duše naše, prilnul k zemi život náš.

26 (44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.