Kniha Žalmu 55

David z príciny puntu Absolonova sobe ochrany, protivníkum pak pomsty od Boha žádá, 16. jistoty, že se to stane,pripomínaje víru totiž svou a Boží dobrotivost, z strany pak neprátel bezbožnost a ukrutnost jejich.

rednímu kantoru na neginot, vyucující žalm Daviduv. (55:2) Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se pred prosbou mou.

2 (55:3) Pozoruj a vyslyš mne, nebot naríkám v úpení svém, a kormoutím se,

3 (55:4) A to pro krik neprítele, pro nátisk bezbožníka; nebot scítají na mne lživé veci, a s vzteklostí se proti mne postavují.

4 (55:5) Srdce mé bolestí ve mne, a strachové smrti pripadli na mne.

5 (55:6) Bázen a strach prišel na mne, a hruza prikvacila mne.

6 (55:7) I rekl jsem: Ó bych mel krídla jako holubice, zaletel bych a poodpocinul.

7 (55:8) Aj, daleko bych se vzdálil, a prebýval bych na poušti. Sélah.

8 (55:9) Pospíšil bych ujíti vetru prudkému a vichrici.

9 (55:10) Zkaz je, ó Pane, zmet jazyk jejich, nebot jsem spatril bezpráví a rozbroj v meste.

10 (55:11) Dnem i nocí ty veci je obklicují po zdech jeho, a v prostredku jeho jest nepravost a prevrácenost.

11 (55:12) Težkosti jsou u prostred neho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

12 (55:13) Nebo ne nejaký neprítel útržky mi cinil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mne, nebo skryl bych se pred ním:

13 (55:14) Ale ty, clovece mne rovný, vudce muj a domácí muj;

14 (55:15) Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího spolecne chodívali.

15 (55:16) Ó by je smrt náhle prikvacila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v príbytcích jejich a u prostred nich.

16 (55:17) Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

17 (55:18) U vecer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedne volati budu, až i vyslyší hlas muj.

18 (55:19) Vykoupít duši mou, tak aby v pokoji byla pred válkou proti mne; nebo veliké množství bylo jich pri mne.

19 (55:20) Vyslyšít Buh silný, a je ssouží, (nebot sedí od vecnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

20 (55:21) Vztáhl ruce své na ty, kteríž s ním pokoj meli, a zrušil smlouvu svou.

21 (55:22) Libejší než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; mekcejší nad olej reci jeho, a však byly jako mecové.

22 (55:23) Uvrz na Hospodina bríme své, a ont opatrovati te bude, aniž dopustí, aby na veky pohnut byl spravedlivý.

23 (55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnu svých, já pak v tebe doufati budu.