Kniha Žalmu 64

David Bohu se modlí, aby jej pred úklady protivníku ochránil. 8. Za tím dává sobe dobrou nadeji, že to Buh ucinit, a onyno strestati rácí.

rednímu z kantoru, žalm Daviduv. (64:2) Slyš, ó Bože, hlas muj, když naríkám, pred hruzou neprítele ostríhej života mého.

2 (64:3) Skrej mne pred úklady zlostníku, pred zbourením tech, kteríž páší nepravost,

3 (64:4) Kteríž naostrili jako mec jazyk svuj, namerili strelu svou, rec prehorkou.

4 (64:5) Aby stríleli z skrýší na uprímého; nenadále nan vystrelují, aniž se koho bojí.

5 (64:6) Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a ríkají: Kdo je spatrí?

6 (64:7) Vyhledávají snažne nešlechetnosti, hyneme od ran prelstivých; takt vnitrnost a srdce cloveka hluboké jest.

7 (64:8) Ale jakž Buh vystrelí na ne prudkou strelu, poraženi budou.

8 (64:9) A ku pádu je privede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je videl.

9 (64:10) I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho prícinu dadí.

10 (64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v nem doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteríž jsou uprímého srdce.