Kniha Žalmu 79

Na velikés vé težkosti a ukrutnost neprátel církev toužebne pred Bohem naríká, 6. vedlé toho, aby neprátely jejich strestal, jim pak hríchy odpustil, ponížene prosíce, 13. vdecnost spolecnou osvedcují.

alm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dedictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.

2 Dali tela mrtvá služebníku tvých za pokrm ptákum nebeským, tela svatých tvých šelmám zemským.

3 Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.

4 Vydáni jsme v pohanení sousedum našim, v posmech a žert tem, kteríž jsou vukol nás.

5 Až dokud, ó Hospodine? Na veky-liž se hnevati budeš, a horeti bude jako ohen horlení tvé?

6 Vylí hnev svuj na národy, kteríž te neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.

7 Nebot jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili.

8 Nezpomínejž nám drevních nepravostí našich, rychle at predejdou nás milosrdenství tvá, nebot jsme velmi znuzeni.

9 Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a bud milostiv hríchum našim pro jméno své.

10 Proc mají ríkati pohané: Kdež jest Buh jejich? Budiž znám mezi pohany, pred ocima našima, skrze pomstu krve služebníku svých, kteráž jest vylita.

11 Vstupiž pred oblícej tvuj lkání veznu, a podlé velikosti síly své zanechej ostatku k smrti oddaných.

12 A odplat sousedum našim sedmernásobne do luna jejich za pohanení, kteréž jsou tobe cinili, ó Pane.

13 My pak, lid tvuj a ovce pastvy tvé, slaviti te budeme na veky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.