Kniha Žalmu 102

Lid Boží v zajetí pokorne 4. své bídy Bohu predkládá, 13. jim se potešuje, 25. a aby pametliv js na sliby i slávu svou, dobrodincím lidu svého zustati rácil, za to se modlí.

odlitba chudého, když sevrín jsa, pred Hospodinem vylévá žádosti své. (102:2) Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé prijdiž k tobe.

2 (102:3) Neskrývej tvári své prede mnou, v den ssoužení mého naklon ke mne ucha svého; když k tobe volám, rychle vyslyš mne.

3 (102:4) Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohnište vypáleny jsou.

4 (102:5) Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

5 (102:6) Od hlasu lkání mého prilnuly kosti mé k kuži mé.

6 (102:7) Podobný jsem ucinen pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

7 (102:8) Bdím, a jsem jako vrabec osamelý na streše.

8 (102:9) Každý den utrhají mi neprátelé moji, a posmevaci moji proklínají mnou.

9 (102:10) Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz primešuji,

10 (102:11) Pro rozhnevání tvé a zažžený hnev tvuj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

11 (102:12) Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

12 (102:13) Ale ty, Hospodine, na veky zustáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

13 (102:14) Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo cas jest uciniti milost jemu, a cas uložený prišel.

14 (102:15) Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

15 (102:16) Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové zeme slávy tvé,

16 (102:17) Když by Hospodin vzdelal Sion, a ukázal se v sláve své,

17 (102:18) Když by popatril k modlitbe poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

18 (102:19) Budet to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvoren býti, chváliti bude Hospodina,

19 (102:20) Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatril,

20 (102:21) Aby vyslyšel vzdychání veznu, a rozvázal ty, kteríž již k smrti oddání byli,

21 (102:22) Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzaléme,

22 (102:23) Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

23 (102:24) Ztrápilt jest na ceste sílu mou, ukrátil dnu mých,

24 (102:25) Až jsem rekl: Muj Bože, neber mne u prostred dnu mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

25 (102:26) I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

26 (102:27) Onat pominou, ty pak zustáváš; všecky ty veci jako roucho zvetšejí, jako odev zmeníš je, a zmeneny budou.

27 (102:28) Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy neprestanou.

28 (102:29) Synové služebníku tvých bydliti budou, a síme jejich zmocní se pred tebou.