Kniha Žalmu 115

Církev od Boha pro slávu jeho vysvobození sobe žádá, 4. modl i modláru marnost ukazuje, 9. pobožným k víre slouží, 17. a že lidé, dokud živi jsou, Bohu sloužiti mají, ucí.

e nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej cest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.

2 Proc mají ríkati pohané: Kdež jest nyní Buh jejich?

3 Ješto Buh náš jest na nebi, cine všecko, což se mu líbí.

4 Modly pak jejich jsou stríbro a zlato, dílo rukou lidských.

5 Ústa mají, a nemluví, oci mají, a nevidí.

6 Uši mají, a neslyší, nos mají, a necijí.

7 Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.

8 Nechat jsou jim podobni, kteríž je delají, a kdožkoli v nich doufají.

9 Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.

10 Dome Aronuv, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

11 Kteríž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

12 Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.

13 Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.

14 Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.

15 Požehnaní vy od Hospodina, kterýž ucinil nebesa i zemi.

16 Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synum lidským.

17 Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech tech, kteríž sstupují do místa mlcení,

18 Ale my dobroreciti budeme Hospodinu od tohoto casu až na veky. Halelujah.