Kniha Žalmu 123

Církev ssoužená k Bohu se utíkaje, 3. sobe milosti, 4. a neprátelum pomsty žádá.

ísen stupnu. K tobet pozdvihuji ocí svých, ó ty, kterýž na nebesích prebýváš.

2 Aj hle, jakož oci služebníku k rukám pánu jejich, jakož oci devky k rukám paní její: tak oci naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.

3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, nebot jsme již príliš potupou nasyceni.

4 Jižt jest príliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.