Kniha Žalmu 126

Lid Boží z Babylona vyšlý dobrodiní sobe od Boha ucinená pripomínaje, 4. za pozustalé v zajetí se modlí, 5. a všech úzkostí svých potešený sobe predkládá.

ísen stupnu. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

2 Tehdážt byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké veci s nimi ucinil Hospodin.

3 Ucinilt jest s námi veliké veci Hospodin, a protož veselili jsme se.

4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

5 Ti, kteríž se slzami rozsívali, s prozpevováním žíti budou.

6 Sem i tam chodící lid s plácem rozsívá drahé síme, ale potom prijda, s plésáním snášeti bude snopy své.