Kniha Žalmu 132

Modlitba za to, aby Buh rácil v pameti míti horlivou o to péci Davida svatého, aby truhla Boží své místo míti mohla podlé zaslíbení, 14. kteréž se tu pripomíná.

ísen stupnu. Pametliv bud, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

2 Jak se prísahou zavázal Hospodinu, a slib ucinil Nejmocnejšímu Jákobovu, rka:

3 Jiste že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

4 Aniž dám ocím svým usnouti, ani víckám svým zdrímati,

5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k príbytkum Nejmocnejšímu Jákobovu.

6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

7 Vejdemet již do príbytku jeho, a skláneti se budeme u podnoží noh jeho.

8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpocinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

9 Kneží tvoji at se zoblácejí v spravedlnost, a svatí tvoji at vesele prozpevují.

10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tvári pomazaného svého.

11 Ucinilt jest Hospodin pravdomluvnou prísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, rka: Z plodu života tvého posadím na trun tvuj.

12 Budou-li ostríhati synové tvoji smlouvy mé a svedectví mých, kterýmž je vyucovati budu, také i synové jejich až na veky sedeti budou na stolici tvé.

13 Nebot jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobe za svuj príbytek, rka:

14 Tot bude obydlí mé až na veky, tut prebývati budu, nebo jsem sobe to oblíbil.

15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

16 A kneží jeho v spasení zoblácím, a svatí jeho vesele prozpevovati budou.

17 Tut zpusobím, aby zkvetl roh Daviduv; pripravím svíci pomazanému svému.

18 Neprátely jeho v hanbu zoblácím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.