Kniha Žalmu 137

Jaké posmíšky v zajetí Babylonském lid Boží snášel, a jak se v té prícine 7. i k Bohu svému i k neprátelum choval.

ri rekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 Na vrbí v té zemi zavešovali jsme citary své.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteríž nás zajali, na slova písnicky, (ješto jsme zavesili byli veselí), ríkajíce: Zpívejte nám nekterou písen Sionskou:

4 Kterakž bychom meli zpívati písen Hospodinovu v zemi cizozemcu?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 Prilniž i jazyk muj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzaléme nebudu míti svého nejvetšího potešení.

7 Rozpomen se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteríž pravili: Rozborte, rozborte až do základu v nem.

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobe za to, což jsi nám zlého ucinila.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.