Kniha Žalmu 139

David dekuje Bohu, že ho v tak velikém nebezpecenství zachovati, David proti falešným pomlouvacum Bohem, kterýž jeho výborne povedom jest, se osvedcuje, že jim nic vinen není, 23. a aby Buh sám byl svedkem nevinnosti jeho, za to pokorne prosí.

rednímu zpeváku, žalm Daviduv. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svedom jsi.

4 Než ješte mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

5 Z zadu i z predu obklícils mne, a vzložils na mne ruku svou.

6 Divnejší jest umení tvé nad muj vtip; vysoké jest, nemohu k nemu.

7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych pred tvárí tvou utekl?

8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobe ustlal v hrobe, aj, prítomen jsi.

9 Vzal-li bych krídla záre jitrní, abych bydlil pri nejdalším mori:

10 I tamt by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

11 Dím-li pak: Aspon tmy, jako v soumrak, prikryjí mne, ale i noc jest svetlem vukol mne.

12 Aniž ty tmy pred tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobe svítí, rovne tma jako svetlo.

13 Ty zajisté v moci máš ledví má, priodel jsi mne v živote matky mé.

14 Oslavuji te, proto že se hrozným a divným skutkum tvým divím, a duše má zná je výborne.

15 Nenít ukryta žádná kost má pred tebou, jakž jsem ucinen v skryte, a remeslne složen, v nejhlubších místech zeme.

16 Trupel muj videly oci tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ješte žádného z nich nebylo.

17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nescíslná summa!

18 Chtel-li bych je scísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážt by muži vražedlní odstoupili ode mne,

20 Kteríž mluví proti tobe nešlechetne; marne vyvyšují neprátely tvé.

21 Zdaliž tech, kteríž te v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteríž proti tobe povstávají, zdaž mne nemrzejí?

22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za neprátely.

23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

24 A popatr, chodím-lit já cestou odpornou tobe, a ved mne cestou vecnou.