Kniha Žalmu 140

David sobe vysvobození, 10. neprátelum pak v zarytosti trvajícím vyhlazení od Boha žádaje, 13. v dovernosti k milosrdenství a spasení Božímu jistému se utvrzuje.

rednímu z kantoru, žalm Daviduv. (140:2) Vysvobod mne, Hospodine, od cloveka zlého, a od muže ukrutného ostríhej mne,

2 (140:3) Kteríž myslí zlé veci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

3 (140:4) Naostrují jazyk svuj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.

4 (140:5) Ostríhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteríž myslí podraziti nohy mé.

5 (140:6) Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a lécky své mi položili. Sélah.

6 (140:7) Rekl jsem Hospodinu: Buh silný muj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.

7 (140:8) Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž prikrýváš hlavu mou v cas boje,

8 (140:9) Nedávej, Hospodine, bezbožnému, cehož žádostiv jest, ani predsevzetí zlého vykonati jemu dopouštej, aby se nepovýšil. Sélah.

9 (140:10) Vudce tech, jenž obklicují mne, nepravost rtu jejich at prikryje.

10 (140:11) Padej na ne uhlé reravé, a na ohen uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.

11 (140:12) Clovek utrhac nebude upevnen na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.

12 (140:13) Vím, žet se Hospodin zasadí o pri chudého, a pomstí nuzných.

13 (140:14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a uprímí prebývati pred oblícejem tvým.