Kniha Žalmu 142

David od Saule sevrín js, Boha za vysvobození žádá pro slávu jeho.

yucující Daviduv, když byl v jeskyni, modlitba jeho. (142:2) Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorne se modlím.

2 (142:3) Vylévám pred oblícejem jeho žádost svou, a ssoužení své pred ním oznamuji.

3 (142:4) Když se úzkostmi svírá ve mne duch muj, ty znáš stezku mou; na ceste, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

4 (142:5) Ohlédám-li se na pravo, a patrím, není, kdo by mne znáti chtel; zhynulo útocište mé, není, kdo by se ujal o život muj.

5 (142:6) K tobe volám, Hospodine, ríkaje: Ty jsi doufání mé a díl muj v zemi živých.

6 (142:7) Pozorujž volání mého, nebot jsem zemdlen prenáramne; vysvobod mne od tech, jenž stihají mne, nebo jsou silnejší nežli já.

7 (142:8) Vyved z žaláre duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní uciníš.