Kazatel

Kniha Kazatel 1

Všeliká usilování lidksá jsou marná, 4. jakž pro nestálost jich samých, 8. tak i toho, címž se zanášejí; 12. cehož bedlivým všech vecí zpytovánm, a vlastním zkušením kazatel potvrzuje.

lova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzaléme.

2 Marnost nad marnostmi, rekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.

3 Jaký užitek má clovek ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?

4 Vek pomíjí, a jiný vek nastává, ackoli zeme na veky trvá.

5 Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.

6 Jde ku poledni, a obrací se na pulnoci, sem i tam se toce, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.

7 Všecky reky jdou do more, a však se more nepreplnuje; do místa, do nehož tekou reky, navracují se, aby zase odtud vycházely.

8 Všecky veci jsou plné zaneprázdnení, aniž muže clovek vymluviti; nenasytí se oko hledením, aniž se naplní ucho slyšením.

9 Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní deje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.

10 Jest-liž jaká vec, o níž by ríci mohl: Pohled, tot jest cosi nového? Ano již to bylo pred veky, kteríž byli pred námi.

11 Není pameti prvních vecí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zustane u tech, jenž potom nastanou.

12 Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzaléme,

13 A priložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se deje pod nebem. (Takové bídné zamestknání dal Buh synum lidským, aby se jím bedovali.)

14 Videl jsem všecky skutky, dející se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.

15 Což krivého jest, nemuže se zprímiti, a nedostatkové nemohou secteni býti.

16 Protož tak jsem myslil v srdci svém, rka: Aj, já zvelebil jsem a rozšíril moudrost nade všecky, kteríž byli prede mnou v Jeruzaléme, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umení.

17 I priložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umení, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.

18 Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hnevu; a kdož rozmnožuje umení, rozmnožuje bolest.