Kniha Kazatel 3

Marnost lidských usilování. 16. Nepravost pri soudech. 18. Nestálost života a nepovedomost vecí budoucích.

šeliká vec má jistý cas, a každé predsevzetí pod nebem svou chvíli.

2 Jest cas rození i cas umírání, cas sázení a cas vykopání, což vsazeno bývá;

3 Cas mordování a cas hojení, cas borení a cas stavení;

4 Cas pláce a cas smíchu, cas smutku a cas proskakování;

5 Cas rozmítání kamení a cas shromaždování kamení, cas objímání a cas vzdálení se od objímání;

6 Cas hledání a cas ztracení, cas chování a cas zavržení;

7 Cas roztrhování a cas sšívání, cas mlcení a cas mluvení;

8 Cas milování a cas nenávidení, cas boje a cas pokoje.

9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o cemž pracuje?

10 Videl jsem zamestknání, kteréž dal Buh synum lidským, aby se jím trápili.

11 Sám všecko ciní ušlechtile casem svým, nýbrž i žádost sveta dal v srdce jejich, aby nestihal clovek díla toho, kteréž delá Buh, ani pocátku ani konce.

12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a cinili dobre v živote svém,

13 Ac i to, když všeliký clovek jí a pije, a užívá dobrých vecí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

14 Znám, že cožkoli ciní Buh, to trvá na veky; nemuže se k tomu nic pridati, ani od toho co odjíti. A ciní to Buh, aby se báli oblíceje jeho.

15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Buh obnovuje to, což pominulo.

16 Presto videl jsem ješte pod sluncem na míste soudu bezbožnost, a na míste spravedlnosti nespravedlnost.

17 I rekl jsem v srdci svém: Budet Buh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude cas každému predsevzetí i každému skutku.

18 Rekl jsem v srdci svém o zpusobu synu lidských, že jim ukázal Buh, aby videli, že jsou podobni hovadum.

19 Prípadnost synu lidských a prípadnost hovad jest prípadnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napred má clovek pred hovadem; nebo všecko jest marnost.

20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

21 Kdo to zná, že duch synu lidských vstupuje zhuru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

22 Protož spatril jsem, že nic není lepšího, než veseliti se cloveku v skutcích svých, ponevadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu privede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po nem?