Kniha Kazatel 6

Skoupost a lakomá žádost cloveka, nerci-li nepomáhá k dobrému bydlu života zdejšího, alebrž ješte ku prekážce jemu jest.

est bídná vec, kterouž jsem videl pod sluncem, a lidem obycejná:

2 Kterému cloveku dal Buh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v nicemž, cehokoli žádá, a však nedopouští mu Buh užívati tech vecí, ale jiný leckdos sžíre to, a tot jest marnost a bídná vec.

3 Zplodil-li by kdo sto synu, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými vecmi, a nemel by ani pohrbu, pravím, že štastnejší jest nedochudce nežli on.

4 Nebo ono v zmarení pricházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi prikryto bývá.

5 Nýbrž ani slunce nevídá, aniž ceho poznává, a tak odpocinutí má lepší nežli onen.

6 A byt pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?

7 Všecka práce cloveka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemuže se nasytiti.

8 Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?

9 Lépe jest videti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.

10 Címžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že clovek býti mel, a že se nebude moci souditi s silnejším, nežli jest sám.

11 A ponevadž predsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má clovek?

12 Nebo kdo ví, co by bylo dobrého cloveku v tomto živote, v poctu dnu marného života jeho, kteríž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí cloveku, co se díti bude po nem pod sluncem?