Kniha Kazatel 8

Poddaných k vrchnostem povinnost, 6. lidskou veci budoucích nepovedomost a mdlobu, 9. mocných nad mdlejšími ukrutnost, 11. ubezpecení se bezbožných ve zlém, 12. pobožných i nepobožných jistou odplatu, 16. a skutku Božích správy nevystižitelnost kazatel vypisuje.

do se muže vrovnati moudrému, a kdo muže vykládati všelikou vec? (8:1) Moudrost cloveka osvecuje oblícej jeho, a nestydatost tvári jeho promenuje.

2 Ját radím: Výpovedi královské ostríhej, a však podlé prísahy Boží.

3 Nepospíchej odjíti od tvári jeho, aniž trvej v zpoure; nebo cožt by koli chtel, ucinil by.

4 Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co deláš?

5 Kdo ostríhá prikázaní, nezví o nicem zlém. I cas i príciny zná srdce moudrého.

6 Nebo všeliké predsevzetí má cas a príciny. Ale i to neštestí veliké cloveka se prídrží,

7 Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí?

8 Není cloveka, kterýž by moci mel nad životem, aby zadržel duši, aniž má moc nade dnem smrti; nemá ani brane v tom boji, aniž vysvobodí bezbožnost bezbožného.

9 Ve všem tom videl jsem, priloživ mysl svou ke všemu tomu, co se deje pod sluncem, že casem panuje clovek nad clovekem k jeho zlému.

10 A tehdáž videl jsem bezbožné pohrbené, že se zase navrátili, ale kteríž z místa svatého odešli, v zapomenutí dáni jsou v meste tom, v kterémž dobre cinili. I to také jest marnost.

11 Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synu lidských, aby cinili zlé veci.

12 A ackoli hríšník ciní zle na stokrát, a vždy se mu odkládá, já však vím, že dobre bude bojícím se Boha, kteríž se bojí oblíceje jeho.

13 S bezbožným pak nedobre se díti bude, aniž se prodlí dnové jeho; minou jako stín, proto že jest bez bázne pred oblícejem Božím.

14 Jest marnost, kteráž se deje na zemi: Že bývají spravedliví, jimž se však vede, jako by cinili skutky bezbožných; zase bývají bezbožní, kterýmž se však vede, jako by cinili skutky spravedlivých. Protož jsem rekl: I to také jest marnost.

15 A tak chválil jsem veselí, proto že nic nemá lepšího clovek pod sluncem, jediné aby jedl a pil, a veselil se, a že to pozustává jemu z práce jeho ve dnech života jeho, kteréž dal jemu Buh pod sluncem.

16 A ac jsem se vydal srdcem svým na to, abych moudrost vystihnouti mohl, a vyrozumeti bíde, kteráž bývá na zemi, pro kterouž ani ve dne ani v noci nespí,

17 A však videl jsem pri každém skutku Božím, že nemuže clovek vystihnouti skutku dejícího se pod sluncem. O cež pracuje clovek, vyhledati chteje, ale nenalézá; nýbrž byt i myslil moudrý, že se doví, nebude moci nic najíti.