Kniha Kazatel 11

K milosrdným skutkum 6. a k verné práci v dobrém napomenuv, 7. i nedokonalost zdejšího veselí ukázav kazatel, 9. ku pamatování na soud poslední a ku polepšení života slouží.

ouštej chléb svuj po vode, nebo po mnohých dnech najdeš jej.

2 Dej cástku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi.

3 Když se naplnují oblakové, déšt na zem vydávají; a když padá drevo na poledne aneb na pulnoci, na kteréž místo padá to drevo, tu zustává.

4 Kdo šetrí vetru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti.

5 Jakož ty nevíš, která jest cesta vetru, a jak rostou kosti v živote tehotné, tak neznáš díla Božího, kterýž ciní všecko.

6 Hned z jitra rozsívej síme své, a u vecer nedávej odpocinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li ci ono, cili obé jednostejne dobré jest.

7 Príjemnét jest zajisté svetlo, a milá vec ocima videti slunce;

8 A však, by mnoho let živ jsa clovek, ve všech tech veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli prebehlo, pocte za marnost.

9 Radujž se tedy, mládence, v mladosti své, a necht te obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a chod po cestách srdce svého, a podlé žádosti ocí svých, než vez, že te s tím se vším privede Buh na soud.

10 Anobrž odejmi hnev od srdce svého, a odvrat zlost od tela svého; nebo detinství a mladost jest marnost.