Písen Šalomounova 2

Ženich sebe i chot svou, a ona zase chote svého vychvaluje, 4. jeho dobrodiní, svou k nemu lásku, 8. príchod jeho, 10. sebe od neho povolání, i sliby hojné vypravuje, 16. z úcastnosti jeho se teší, 17. a prítomného jej sobe vždycky míti žádá.

á jsem ruže Sáronská, a lilium pri dolinách.

2 Jako lilium mezi trním, tak prítelkyne má mezi pannami.

3 Jako jablon mezi drívím lesním, tak milý muj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla sedeti, a sedímt; nebo ovoce jeho sladké jest ústum mým.

4 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mne.

5 Ocerstvetež mne temi flašemi, posilnte mne temi jablky, nebo umdlévám milostí,

6 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

7 Zavazujit vás prísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a lane polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtel.

8 Hlas milého mého, aj, ont se bére, skáce po tech horách, poskakuje na tech pahrbcích.

9 Podobný jest milý muj srne aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stenou naší, vyhlédá z oken, patrí skrze mríži.

10 Ozval se milý muj, a rekl mi: Vstan, prítelkyne má, krásná má, a pod.

11 Nebo aj, zima pominula, prška prestala a odešla.

12 Kvítícko se ukazuje po zemi, cas prozpevování prišel, a hlas hrdlicky slyší se v krajine naší.

13 Fík vypustil holicky své, a réví rozkvetlé vydalo vuni. Vstaniž, prítelkyne má, krásná má, a pod.

14 Holubicko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši príkré, ukaž mi oblícej svuj, nechat slyším hlas tvuj; nebo hlas tvuj libý jest, a oblícej tvuj žádostivý.

15 Zlapejte nám lišky, lišky malické, ješto škodu delají na vinicích, ponevadž vinice naše kvete.

16 Milý muj jest muj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.

17 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, pripodobni se, milý muj, srne neb mladému jelenu na horách Beter.