Písen Šalomounova 8

Církev stará Izraelská touží po príchodu Krista v tele, a svou uctivost i lásky vroucnost ukazuje, 8. za pohany se primlouvá, 9. na to odpoved príjemnou ode Pána slyší, 14. až i posledního príští jeho k dokonalému oslavení snažne žádá.

bys byl jako bratr muj požívající prsí matky mé, abych te naleznuc vne, políbila, a nebyla zahanbena.

2 Vedla bych te, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyucoval; a ját bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.

3 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

4 Prísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtel.

5 Která jest to, jenž vstupuje z poušte, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem te; tut tebe pocala matka tvá, tut te pocala rodicka tvá.

6 Položiž mne jako pecet na srdce své, jako pecetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí reravé, plamen nejprudší.

7 Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho reky zatopí. Kdyby nekdo dáti chtel všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.

8 Sestru máme malickou, kteráž ješte nemá prsí. Co uciníme s sestrou svou v den, v kterýž bude rec o ní?

9 Jestliže jest zed, vzdeláme na ní palác stríbrný; pakli jest dvermi, obložíme je dskami cedrovými.

10 Já jsem zed, a prsy mé jako veže; takž jsem byla pred ocima jeho, jako nacházející pokoj.

11 Vinici mel Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý prinášel za ovoce její tisíc stríbrných.

12 Ale vinice má, kterouž mám, prede mnou jest. Mejž sobe ten tisíc, ó Šalomoune, a dve ste ti, kteríž ostríhají ovoce jejího.

13 Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, prátelét pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.

14 Pospeš, milý muj, a pripodobni se k srne nebo mladému jelenu, na horách vonných vecí.