Proroctví Izaiáše Proroka 37

Poselství Ezechiášovo k Izaiášovi. 6. Proroctví o zahynutí Senacheribovu. 9. Rouhání jeho. 14. Modlitba Ezechiášova. 32. Zmordování Assyrských. 38. Bídné skoncení Senacheribovo.

stalo se, když to uslyšel král Ezechiáš, že roztrhl roucho své, a odel se žíní, a všel do domu Hospodinova.

2 I poslal Eliakima správce domu, a Sobnu písare, a starší z kneží, oblecené v žíne k Izaiášovi proroku, synu Amosovu.

3 Kteríž rekli jemu: Toto praví Ezechiáš: Den úzkosti a útržky i rouhání jest den tento, proto že se priblížil plod k vyjití, ale není síly ku porodu.

4 Ó by slyšel Hospodin Buh tvuj slova Rabsakova, jehož poslal král Assyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, a pomstil Hospodin Buh tvuj tech slov, kteráž slyšel. Protož pozdvihni modlitby za tento ostatek lidu, kterýž se nalézá.

5 I prišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi.

6 Jimž odpovedel Izaiáš: Toto povíte pánu svému: Takto praví Hospodin: Nestrachuj se slov tech, kteráž jsi slyšel, jimiž se mne rouhali služebníci krále Assyrského.

7 Aj, já pustím nan vítr, aby uslyše povest, navrátil se do zeme své, a uciním to, že padne od mece v zemi své.

8 Navrátiv se pak Rabsaces, nalezl krále Assyrského, an dobývá Lebna. Nebo uslyšel, (procež odtrhl od Lachis),

9 Uslyšel, pravím, o Tirhákovi králi Mourenínském, ano pravili: Táhne, aby bojoval s tebou. A však uslyšev to, vždy poslal posly své k Ezechiášovi s temito slovy:

10 Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému, rkouce: Necht tebe nesvodí Buh tvuj, v nemž ty doufáš, ríkaje: Nebude dán Jeruzalém v ruku krále Assyrského.

11 Aj, slyšels, co jsou ucinili králové Assyrští všechnem zemím, pohubivše je, a ty bys mel býti vysvobozen?

12 Zdaliž jsou je vysvobodili bohové tech národu, kteréž zahladili predkové moji, Gozana, Charana, Resefa a syny z Eden, kteríž byli v Telasar?

13 Kde jest král Emat, a král Arfad, a král mesta Sefarvaim, Ana i Ava?

14 Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslu, prectl jej a vstoupiv do domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš pred Hospodinem.

15 A modlil se Ezechiáš Hospodinu, rka:

16 Hospodine zástupu, Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Buh všech království zeme, ty jsi ucinil nebe i zemi.

17 Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevri, Hospodine, oci své a pohled; slyš, pravím, všecka slova Senacheribova, kterýž poslal k cinení útržek Bohu živému.

18 Takt jest, Hospodine, žet jsou pohubili králové Assyrští všecky ty krajiny i zemi jejich,

19 A uvrhli bohy jejich do ohne; nebo nebyli bohové, ale dílo ruku lidských, drevo a kámen, protož zahladili je.

20 A nyní, Hospodine Bože náš, vysvobod nás z ruky jeho, atby poznala všecka království zeme, že jsi ty Hospodin sám.

21 Tedy poslal Izaiáš syn Amosuv k Ezechiášovi, rka: Toto praví Hospodin Buh Izraelský: Zac jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského,

22 Totot jest slovo, kteréž mluvil Hospodin o nem: Pohrdá tebou, a posmívá se tobe panna, dcera Sionská, potrásá hlavou za tebou dcera Jeruzalémská.

23 Kohož jsi zhanel? A komus se rouhal? A proti komus povýšil hlasu, a pozdvihl zhuru ocí svých? Proti Svatému Izraelskému.

24 Skrze služebníky své utrhal jsi Pánu, a rekl jsi: Ve množství vozu svých já jsem vytáhl na hory vysoké, na stráne Libánské, a zpodtínám vysoké cedry jeho, i spanilé jedle jeho, a vejdu na nejvyšší kraj jeho do lesu a výborných rolí jeho.

25 Já jsem vykopal a pil vody; nebo jsem vysušil nohama svýma všecky potoky míst obležených.

26 Zdalis neslyšel, že jsem již to dávno ucinil, a ode dnu starých to sformoval? Nyní pak k tomu privozuji, aby v poušt a v hromady rumu mesta hrazená obrácena byla,

27 A jejich obyvatelé ruce oslablé majíc, predešeni a zahanbeni jsouc, byli jako bylina polní, a zelina vzcházející, jako tráva na strechách, a osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo.

28 Sedání pak tvé, a vycházení tvé i vcházení tvé znám, i vzteklost tvou proti sobe.

29 Ponevadž ty se vztekáš proti mne, a tvé zpouzení prišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chrípe tvé, a udidla svá v ústa tvá, a odvedu te zase tou cestou, kterouž jsi prišel.

30 A toto mej za znamení: Budete jísti roku prvního, co samo od sebe zroste, též druhého roku, což se samo od sebe zrodí, tretího pak roku budete síti a žíti a štepovati vinice, a jísti ovoce jejich.

31 Ostatek zajisté domu Judova, kterýž pozustal, vpustí zase koreny své hluboce, a vydá užitek zhuru.

32 Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové, a zachovaní z hory Siona. Horlivost Hospodina zástupu uciní to.

33 A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdet do mesta tohoto, aniž sem strely vstrelí, aniž na ne dotrou pavézníci, aniž udelají u neho náspu.

34 Cestou, kterouž pritáhl, zase navrátí se, a do mesta tohoto nevejde, praví Hospodin.

35 Nebo chrániti budu mesta tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého.

36 Tedy vyšel andel Hospodinuv, a zbil v vojšte Assyrském sto osmdesáte a pet tisícu. I vstali velmi ráno, a aj, všickni mrtví.

37 A tak odjel, anobrž utekl, a navrátil se Senacherib král Assyrský, a bydlil v Ninive.

38 I stalo se, když se klanel v chráme Nizrocha boha svého, že Adramelech a Sarasar, synové jeho, zabili jej mecem, a utekli do zeme Ararat. I kraloval Esarchaddon syn jeho místo neho.