Proroctví Izaiáše Proroka 41

Zahanbení modláru. 8. Potešení lidu Božího. 21. Rozeznání pravé a rozdíl mezi Bohem pravým a modlami pohanskými.

mlknetež prede mnou ostrovové, a národové nechat se ssilí, nechat pristoupí, a tu at mluví. Pristupmež spolu k soudu.

2 Kdo vzbudil od východu spravedlivého, aby ho následoval? Kdo jemu podmanil národy, a zpusobil, aby nad králi panoval, vydav je jako prach meci jeho, a jako plevy rozptýlené lucišti jeho?

3 Sháneje se s nimi, prošel pokojne cestou, po níž nohama svýma nechodíval.

4 Kdo to spravil a ucinil, povolávaje rodin od pocátku? Já Hospodin, první i poslední, já sám.

5 Videli ostrovové, a ulekli se, konciny zeme predesily se, shromáždili se a sešli.

6 Jeden druhému pomáhal, a bratru svému ríkal: Posiln se.

7 A tak posilnoval tesar zlatníka, vyhlazujícího kladivo tlucením na nákovadlí, ríkaje: K sletování toto dobré jest. I utvrdil to hrebíky, aby se nepohnulo.

8 Ale ty, Izraeli služebníce muj, ty Jákobe, kteréhož jsem vyvolil, síme Abrahama, prítele mého,

9 Ty, kteréhož jsem vychvátil od koncin zeme, nýbrž pominuv prednejších jejich, povolal jsem te, rka tobe: Služebník muj jsi, vyvolil jsem te, aniž jsem zavrhl tebe.

10 Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Buh tvuj. Posilním te, a pomáhati budu tobe, a podpírati te budu pravicí spravedlnosti své.

11 Aj, zastydí se, a zahanbeni budou všickni, kteríž se zlobí proti tobe; v nic obráceni budou, a zahynou ti, kteríž tobe odporují.

12 Hledal-li bys jich, nenalezneš jich. Ti, kteríž se s tebou nesnadní, v nic obráceni budou, a na nic prijdou ti, jenž s tebou válcí.

13 Nebo já, Hospodin Buh tvuj, ujal jsem te za tvou pravici, a pravímt: Neboj se, já tobe pomáhati budu.

14 Neboj se, cervícku Jákobuv, hrstko Izraelova, já spomáhati budu tobe, praví Hospodin, a vykupitel tvuj, Svatý Izraelský.

15 Aj, ucinil jsem te jako smyk i s zuby novými po obou stranách; pomlátíš hory, a zetreš je, a s pahrbky jako s plevami naložíš.

16 Preveješ je, v tom je vítr zachvátí, a vicher rozptýlí, ty pak plésati budeš v Hospodinu, v Svatém Izraelském chlubiti se budeš.

17 Chudé a nuzné, kteríž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk žízní prahne, já Hospodin vyslyším, já Buh Izraelský neopustím jich.

18 Vyvedu na vysokých místech reky, a u prostred rovin studnice; obrátím poušt v jezero vod, a zemi vyprahlou v prameny vod.

19 Nasadím na poušti cedru, výborných cedru, myrtoví, a olivoví; vysadím poušt jedlovím, jilmem, též i pušpanem,

20 Aby videli, a poznali, a rozvažujíce, srozumeli, že to ruka Hospodinova ucinila, a Svatý Izraelský že to stvoril.

21 Vedte pri svou, praví Hospodin, ukažte mocné duvody své, dí král Jákobuv.

22 Nechat pristoupí, a necht nám oznámí to, což se státi má. Veci prvé stalé oznamte, abychom povážili v srdci svém, a poznali cíl jejich, aneb aspon co jest budoucího, povezte nám.

23 Oznamte, co se budoucne státi má, a poznáme, že bohové jste. Pakli, ucinte neco dobrého neb zlého, abychom se desili, když bychom to videli spolu.

24 Aj, vy naprosto nic nejste, a dílo vaše tolikéž nic není; protož ohavnýt jest, kdo vás zvoluje.

25 Vzbudím od pulnoci, ten pritáhne, od východu slunce, ten svolá ve jménu mém, a oborí se na knížata jako na bláto, a pošlapá je jako hrncír hlinu.

26 Kdo oznámí od pocátku, abychom vedeli, aneb od starodávna, abychom rekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel reci vaše.

27 Já jsem první, kterýž Sionu predpovídám: Aj, aj, ted jsou; a Jeruzalému: Zvestovatele potešených vecí dám.

28 Nebo vidím, že není žádného,není žádného mezi nimi rozumného; ac se jich otazuji, však neodpovídají slova.

29 Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a daremní vec jsou slitiny jejich.