Proroctví Izaiáše Proroka 46

Zkažení modl Babylonských. 3. Péce Boží otcovská o lid jeho. 5. Výstraha od modlárství. 8. Napomenutí k rozsuzování Božích skutku, a k doverování se Bohu.

lesl Bél, padl Nébo, modly jejich octnou se na hovadech a na dobytku. Tím zajisté, což vy nosíváte, budou náramne obtížena až do ustání.

2 Klesly, padly spolu, aniž budou moci retovati bremene, nýbrž i oni sami v zajetí odejdou.

3 Slyšte mne, dome Jákobuv, a všickni ostatkové domu Izraelova, kteréž pestuji hned od života, kteréž nosím hned od narození:

4 Až i do starosti já sám, nýbrž až do šedin já ponesu; já jsem vás ucinil, a já nositi budu, já, pravím, ponesu a vysvobodím.

5 K komu mne pripodobníte a prirovnáte, aneb podobna uciníte, abychom sobe podobní byli?

6 Ti, kteríž marne vynakládají zlato z mešce, a stríbro na vážkách váží, najímají ze mzdy zlatníka, aby udelal z neho boha, pred nímž padají a sklánejí se.

7 Nosí jej na rameni, pestují se s ním, a stavejí ho na míste jeho, i stojí, z místa svého se nehýbaje. Volá-li kdo k nemu, neozývá se, aniž jej z úzkosti jeho vysvobozuje.

8 Pamatujtež na to, a zastydte se; pripustte to, ó zproneverilí, k srdci.

9 Rozpomente se na první veci od veku stalé, nebo já jsem Buh silný, a není žádného více Boha, aniž jest mne podobného.

10 Kterýž oznamuji pri pocátku dokonání, a hned zdaleka to, což se ješte nestalo; reknu-li co, rada má se koná, a vše, což mi se líbí, ciním.

11 Kterýž zavolám od východu ptáka, z zeme daleké toho, kterýž by vykonal uložení mé. Rekl jsem, a dovedu toho, umínil jsem, a vykonám to.

12 Slyšte mne, vy urputného srdce, kteríž jste dalecí od spravedlnosti.

13 Ját zpusobím, aby se priblížila spravedlnost má. Nebudet prodlévati, aniž spasení mé bude meškati; nebo složím v Sionu spasení, a v Izraeli slávu svou.