Proroctví Izaiáše Proroka 49

Povolání proroka. 4. Nevdecnost Židu. 8. Zpusob budoucího vykoupení. 14. Vzdelání a rozmnožení církve. 26. Pomsta nad neprátely.

oslouchejte mne ostrovové, a pozorujte národové dalecí: Hospodin hned z života povolal mne, od života matky mé v pamet uvedl jméno mé,

2 A ucinil ústa má podobná meci ostrému. V stínu ruky své skryl mne, a uciniv ze mne strelu vypulerovanou, v toule svém schoval mne.

3 A rekl mi: Služebník muj jsi, v Izraeli skrze tebe oslaven budu.

4 Já pak rekl jsem: Nadarmo jsem pracoval, daremne a marne sílu svou jsem strávil. Ale však soud muj jestit u Hospodina, a práce má u Boha mého.

5 A nyní dí Hospodin, kterýž mne sformoval hned od života za služebníka svého, abych zase privedl k nemu Jákoba; (byt pak i nebyl sebrán Izrael, slávu však mám pred ocima Hospodinovýma; nebo Buh muj jest síla má);

6 I to rekl Hospodin: Málot by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatku Izraelských; protož dal jsem te za svetlo pohanum, abys byl spasení mé až do koncin zeme.

7 Toto praví Hospodin vykupitel Izraeluv, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobe oškliví národové, služebníku panujících: Králové, vidouce te, povstanou, a knížata klaneti se budou pro Hospodina, kterýž verný jest, Svatého Izraelského, jenž te vyvolil.

8 Toto praví Hospodin: V cas milosti vyslyším te, a ve dni spasení spomohu tobe. Nadto ostríhati te budu, a dám te v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dedictví uvedl dedictví zpuštená;

9 Abys rekl veznum: Vyjdete, tem, kteríž jsou ve tmách: Zjevte se. I budou se pásti podlé cest, a na všech místech vysokých bude pastva jejich.

10 Nebudou lacneti ani žízniti, nebude na ne bíti horko ani slunce; nebo slitovník jejich zprovodí je, a podlé pramenu vod povede je.

11 Pres to zpusobím na všech horách svých cesty, a silnice mé vyvýšeny budou.

12 Aj, tito zdaleka prijdou, aj, onino od pulnoci a od more, a jiní z zeme Sinim.

13 Prozpevujte nebesa, a plésej zeme, a zvucne prokrikujte hory; nebot jest potešil Hospodin lidu svého, a nad chudými svými slitoval se.

14 Ale rekl Sion: Opustilte mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne.

15 I zdaliž se muže zapomenouti žena nad nemluvnátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byt se pak ony zapomnely, já však nezapomenu se na te.

16 Aj, na dlaních vyryl jsem te, zdi tvé jsou vždycky prede mnou.

17 Pospíšít k tobe synové tvoji, ti pak, kteríž te borili a kazili, odejdou od tebe.

18 Pozdvihni vukol ocí svých, a pohled, všickni ti shromáždíce se, prijdou k tobe. Živt jsem já, praví Hospodin, že se jimi všemi jako okrasou priodeješ, a otocíš se jimi jako halží nevesta,

19 Proto že pustiny tvé, a poušte tvé, a zboreniny zeme tvé že tehdáž tesné budou, prícinou obyvatelu, když vzdáleni budou ti, kteríž te zžírali;

20 Tak že reknou pred tebou synové siroby tvé: Tesné mi jest toto místo, ustup mi, abych bydliti mohl.

21 I díš v srdci svém: Kdo mi naplodil techto? Nebo jsem já byla osirelá a osamelá, sem i tam precházející a odcházející. Tyto, pravím, kdo vychoval? Aj, pozustala jsem byla sama jediná. Kdež tito byli?

22 Toto praví Panovník Hospodin: Aj, já pozdvihnu k národum ruky své, a k lidem vyzdvihnu korouhev svou, aby prinesli syny tvé na rukou, a dcery tvé aby na plecech neseny byly.

23 I budou králové pestounové tvoji, a královny jejich chovacky tvé. Tvárí k zemi skláneti se budou pred tebou, a prach noh tvých lízati budou, a poznáš, že jsem já Hospodin, a že nebývají zahanbeni, kteríž na mne ocekávají.

24 Ale díš: Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyprošten bude?

25 Anobrž tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchvátil násilník, vyprošteno bude; nebo s tím, kterýž se s tebou nesnadní, já se nesnadniti budu, a syny tvé já vysvobodím.

26 A nakrmím ty, kteríž te utiskují, vlastním masem jejich, a jako mstem krví svou se zpijí. I poznát všeliké telo, že já Hospodin jsem spasitel tvuj, a vykupitel tvuj Buh silný Jákobuv.