Proroctví Izaiáše Proroka 57

Hríchové lidu Judského, 12. i pomsta pro ne. 13. Zaslíbení kajícím. 20. Zpusob lidí bezbožných.

pravedlivý hyne, a žádný nepripouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že pred príchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,

2 Že dochází pokoje, a odpocívá na ložci svém, kdožkoli chodí v uprímosti své.

3 Ale vy pristupte sem, synové kouzedlnice, síme cizoložníka a smilnice.

4 Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové nerádní, síme postranní?

5 Kteríž smilníte v hájích pod každým drevem zeleným, zabíjejíce syny své pri potocích, pod vysokými skalami.

6 Mezi hladkými kameny potocními jest díl tvuj. Tit jsou, ti los tvuj, na než také vyléváš mokrou obet, obetuješ suchou obet. V tech-liž bych vecech se kochal?

7 Na hore vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obetování obeti.

8 Pametné pak znamení své za dvére a za vereje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozširuješ lože své, ciníc je prostrannejší víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.

9 Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.

10 Pro množství cest svých ustáváš, aniž ríkáš: Daremnét jest to. Nalezla jsi sobe zber ku pomoci, protož neželíš práce.

11 A kohož jsi se desila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani pripustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlcel, a to zdávna, nebojíš se mne?

12 Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kterížt nic neprospejí.

13 Když kriceti budeš, nechat te vysvobodí zber tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dedicne obdrží horu svatou mou.

14 Nebo receno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odklidte prekážky z cesty lidu mého.

15 Nebo takto dí ten dustojný a vyvýšený, kterýž u vecnosti prebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v míste svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha prebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.

16 Nebudut se zajisté na veky nesnadniti, aniž se budu vecne hnevati, nebot by duch pred oblícejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já ucinil.

17 Pro nepravost lakomství jeho rozhneval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhneval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.

18 Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potešení navrátím, i tem, kteríž kvílí s ním.

19 Stvorím ovoce rtu, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.

20 Bezbožní pak budou jako more zbourené, když se spokojiti nemuže, a jehož vody vymítají necistotu a bláto.

21 Nemajít žádného pokoje, praví Buh muj, bezbožní.