Proroctví Izaiáše Proroka 66

Obvinení lidu Božího z pokrytství. 4. Pomsta proti nim. 5. Potešení verících. 15. Pohružka modlárum. 19. Proroctví o ostatcích Izraele, a povolání pohanu.

akto praví Hospodin: Nebe jest mi stolice, a zeme podnože noh mých. Kdež ten dum bude, kterýž mi vzdeláte? Aneb kde bude místo odpocívání mého?

2 Nebo všecko to ruka má ucinila, a jí stojí všecko, praví Hospodin. I však na toho patrím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a trese se pred slovem mým.

3 Sic jinak ten,kdož zabijí vola, zabil cloveka; kdo zabijí hovádko, psa stal; kdo obetuje obet suchou, krev svinskou obetoval; kdo kadí kadidlem, dary dával modle. To oni vyvolili na cestách svých, proto že, v ohavnostech svých duše jejich se kochá.

4 I ját také vyvolím za nešlechetnosti jejich, a to, cehož se strachují, na ne uvedu, proto že, když jsem volal, žádný se neohlásil, když jsem mluvil, neslyšeli, ale cinili to, což zlého jest pred ocima mýma, a to, cehož neoblibuji, vyvolili.

5 Slyšte slovo Hospodinovo, kteríž se tresete pred slovem jeho: Ríkávají bratrí vaši, v nenávisti majíce vás, a vypovídajíce vás pro jméno mé: Necht se zjeví sláva Hospodinova. Ukážet se zajisté ku potešení vašemu, ale oni zahanbeni budou.

6 Hlas hrmotu z mesta, hlas z chrámu, hlas Hospodinuv, an odplatu dává neprátelum svým.

7 Prvé než pracovala ku porodu, porodila; prvé než prišla na ni bolest, porodila pacholátko.

8 Kdo slýchal co takového? Kdo vídal co podobného? Zdaliž muže zpusobeno býti, aby zeme zplodila lid dne jednoho? Zdaliž zplozen bývá národ pojednou? Ale Sion jen pocal pracovati ku porodu, a porodil syny své.

9 Což bych já, kterýž otvírám život matky, neplodil? praví Hospodin. Což bych já, kterýž ciním to, aby rodily, zavrín byl? praví Buh tvuj.

10 Veselte se s Jeruzalémem, a plésejte v nem všickni, kteríž jej milujete. Radujte se s ním velice, kteríž jste koli kvílili nad ním,

11 Proto že ssáti budete, a sytiti se z prs potešení jeho, ssáti budete, a rozkoš míti v blesku slávy jeho.

12 Nebo takto praví Hospodin: Aj, já obrátím na nej jako reku pokoj, a jako potok rozvodnilý slávu národu. I budete ssáti, na rukou pestováni a na klíne rozkošne chováni budete.

13 Jako ten, kteréhož matka jeho teší, tak já vás tešiti budu, a tak v Jeruzaléme potešováni budete.

14 Uzríte zajisté, a radovati se bude srdce vaše, a kosti vaše jako bylinka zkvetnou. I seznána bude ruka Hospodinova pri služebnících jeho, a prchlivost proti neprátelum jeho.

15 Nebo aj, Hospodin v ohni prijde, a jako vichrice budou vozové jeho, aby vypustil v prchlivosti hnev svuj, a žehrání své v plameni ohne.

16 Hospodin, pravím, ohnem mstíti bude, a mecem svým nad všelikým telem, tak že mnoho bude zbitých od Hospodina.

17 I ti, kteríž se posvecují a ocištují v zahradách, jeden po druhém zjevne, kteríž jedí maso svinské, a vec ohavnou i myši, též konec vezmou, praví Hospodin.

18 Nebo já, když skutkové a myšlení jejich prijdou, shromáždím všecky národy a jazyky. I prijdou, a uzrí slávu mou.

19 A položím na ne znamení, a pošli z nich, kteríž zachováni budou, k národum do Tarsu, Pul a Lud, jenž natahují lucište, do Tubal a Javan, na ostrovy daleké, kteríž neslýchali povesti o mne, aniž vídali slávy mé. I budou zvestovati slávu mou mezi národy.

20 A privedou všecky bratrí vaše ze všech národu za dar Hospodinu, na koních a na vozích, a na nuších a na mezcích, a na dromedárích, na horu svatosti mé do Jeruzaléma, praví Hospodin, tak jako prinášejí synové Izraelští dar v nádobe cisté do domu Hospodinova.

21 A z techt také vezmu za kneží a za Levíty, praví Hospodin.

22 Nebo jakož ta nebesa nová, a zeme ta nová, kterouž já uciním, stane prede mnou, praví Hospodin, tak stane síme vaše a jméno vaše.

23 I stane se, že od novmesíce do novmesíce, od soboty do soboty pricházeti bude všeliké telo, aby se klanelo prede mnou, praví Hospodin.

24 A vyjdouce, uzrí tela mrtvá lidí tech, kteríž se mi zproneverili; nebo cerv jejich neumre, a ohen jejich neuhasne. I budout v ošklivosti všelikému telu.