Proroctví Jermiáše Proroka 9

Naríkání nad zhoubou Judských, 3. hríchové jejich, 9. pomsta pro ne. 17. Plác. 23. Chlouba v Bohu. 25. Pohružka bezbožným.

kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oci mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého.

2 Ó kdo mne postaví na poušti v hospode pocestných, abych opustil lid svuj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zber zproneverilých,

3 A natahují jazyka svého ke lži jako lucište své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravde; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin.

4 Každý strez se bližního svého, a ne každému bratru se doveruj; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhac chodí.

5 A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; ucí jazyk svuj mluviti lež, nepráve ciníce, ustávají.

6 Tvuj byt jest u prostred lidu prelstivého; pro lest nechtejí mne poznati, dí Hospodin.

7 Z té príciny takto praví Hospodin zástupu: Aj, já preháneje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého?

8 Strela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojne s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své.

9 Zdali pro takové veci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má?

10 Pro tyto hory dám se v plác a v naríkání, a pro pastvište, kteráž jsou na poušti, v kvílení; nebo popálena budou, tak že nebude žádného, kdo by skrze ne šel, aniž bude slyšán hlas dobytka. Od ptactva nebeského až do hovada všecko se odbére a odejde.

11 A obrátím Jeruzalém v hromady, príbytek draku, a mesta Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele.

12 Kdo jest ten muž moudrý, ješto by rozumel tomu? A k komu mluvila ústa Hospodinova, ješto by oznamoval to, proc zahynouti má tato zeme, a vypálena býti jako poušt, tak aby nebylo, kdo by skrze ni šel?

13 Nebo praví Hospodin: Proto že opustili zákon muj, kterýž jsem jim predložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním,

14 Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli, cemuž je naucili otcové jejich:

15 Protož takto praví Hospodin zástupu, Buh Izraelský: Aj, já nakrmím je, totiž lid tento, pelynkem, a napojím je vodou jedovatou.

16 Nebo rozptýlím je mezi národy,kterýchž neznali oni, ani otcové jejich, a posílati budu za nimi mec, až je do konce vyhladím.

17 Takto praví Hospodin zástupu: Pilne považte, a svolejte ty, kteréž naríkávají, at prijdou, a k tem, kteréž jsou vycvicené, pošlete, aby prišly.

18 Necht pospíší, a dadí se nad námi v naríkání, aby slzy tekly z ocí našich, a vícka naše oplývala vodou.

19 Hlas zajisté naríkání slyšeti z Siona: Jak jsme pohubeni! Stydíme se náramne, že jsme ztratili zemi, že borí príbytky naše.

20 Anobrž slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, a necht prijme ucho vaše slovo úst jeho, abyste ucily dcerky své naríkání, a jedna každá tovaryšku svou kvílení.

21 Nebo vlezla smrt okny našimi, vešla na paláce naše, aby vyhubila deti z rynku a mládence z ulic.

22 (Mluv i to: Takto dí Hospodin:) A padla mrtvá tela lidská jako hnuj po poli, a jako snopové za žencem, a není žádného, kdo by pochoval.

23 Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém.

24 Ale v tom necht se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž ciním milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v tech vecech líbost mám, dí Hospodin.

25 Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého, obrezaného i neobrezaného,

26 Egyptské i Judské, a Idumejské i Ammonitské, a Moábské, i všecky, kteríž v nejzadnejším koute bydlí na poušti. Nebo ti všickni národové jsou neobrezaní, tolikéž všecken dum Izraelský jest neobrezaného srdce.