Proroctví Jermiáše Proroka 10

Všelijak ošklive modly pohanské, od nich k Bohu živému mysl lidu toho obrací, 17. a pomsty modlárum osvedciv, 23. za milostivé trestání Bohu se modlí.

lyšte slovo toto, kteréž mluví k vám Hospodin, ó dome Izraelský.

2 Takto praví Hospodin: Ceste pohanu neucte se, aniž se znamení nebeských deste, nebot se jich desí pohané.

3 Ustanovení zajisté tech národu jsou pouhá marnost. Nebo setna drevo sekerou v lese, dílo rukou remeslníka,

4 Stríbrem a zlatem ozdobí je, hrebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo.

5 Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle uciniti nemohou, aniž také dobre uciniti mohou.

6 Z nichž není žádného tobe podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci.

7 Kdož by se nebál tebe, králi národu? Na tebet zajisté to sluší, ponevadž mezi všemi mudrci národu, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobe.

8 A však ze spolka zhlupeli, a blázni jsou; z dreva uciti se jest pouhá marnost.

9 Stríbro tažené z zámorí privážíno bývá, a zlato z Ufaz, dílo remeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest odev jejich, všecko to jest dílo umelých.

10 Ale Hospodin jest Buh pravý, jest Buh živý a král vecný, pred jehož prchlivostí zeme se trese, aniž mohou snésti národové rozhnevání jeho.

11 (Takto ríkejte jim: Bohové ti, kteríž nebe ani zeme neucinili, necht zahynou z zeme, a necht jich není pod nebem.)

12 Kterýž ucinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek sveta moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa.

13 Kterýžto když vydává hlas, jecení vod bývá na nebi, a kterýž pusobí to, aby vystupovaly páry od kraje zeme, blýskání s deštem privodí, a vyvodí vítr z pokladu svých.

14 Tak zhlupel každý clovek, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich.

15 Marnost jsou a dílo podvodu; v cas, v nemž je navštívím, zahynou.

16 Nenít podobný temto díl Jákobuv, nebo on jest stvoritel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dedictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupu.

17 Sber z zeme koupi svou, ty kteráž bydlíš v pevnosti této.

18 Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele zeme této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto:

19 Beda mne pro setrení mé, prebolestná jest rána má, ješto jsem já byl rekl: Jiste tuto nemoc budu moci snésti.

20 Stan muj poplénen jest, a všickni provazové moji potrháni jsou. Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného; není žádného, kdo by více rozbíjel stan muj, a roztáhl kortýny mé.

21 Nebo zhlupeli pastýri, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim štastne, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest.

22 Aj, povest jistá prichází, a pohnutí veliké z zeme pulnocní, aby obrácena byla mesta Judská v pustinu a v príbytek draku.

23 Vím, Hospodine, že není v moci cloveka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svuj.

24 Kárej mne, Hospodine, však milostive, ne v hneve svém, abys nesetrel mne.

25 Vylí hnev svuj na ty národy, kteríž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.