Proroctví Jermiáše Proroka 14

Proroctví o suchu. 7. Modlitba proroka Božího. 10. Odpoved tvrdá na ni. 13. Scítání viny na falešné proroky. 15. Pohružka svudcum lidu. 19. Modlitba za milost.

lovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu.

2 Kvíliti bude zeme Judská, a brány její zemdlejí, smutek ponesou na zemi, a naríkání Jeruzaléma vzejde.

3 Také nejznamenitejší z nich rozsílati budou i nejšpatnejší své pro vodu. Prijdouce k cisternám, a nenaleznouce vody, navrátí se s nádobami svými prázdnými, hanbíce a stydíce se; protož prikryjí hlavu svou.

4 I oráci stydíce se, prikryjí hlavu svou prícinou zeme vyprahlé, proto že dešte nebude na zemi.

5 Anobrž i lan na poli, což porodí, opustí; nebo mladistvé trávy nebude.

6 A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci; prehledí se oci jejich, nebo nebude žádné trávy.

7 Ó Hospodine, ponevadž nepravosti naše svedcí proti nám, slituj se pro jméno své. Nebo mnohá jsou odvrácení naše, tobet jsme zhrešili.

8 Ó nadeje Izraelova, vysvoboditeli jeho v cas ssoužení, proc býti máš jako príchozí v této zemi, a jako pocestný stavující se na noclehu?

9 Proc se ukazuješ jako muž ustalý, jako silný, kterýž nemuže vysvoboditi? Všaks ty u prostred nás, Hospodine, a jméno tvé nad námi vzýváno jest; neopouštejž nás.

10 Takto praví Hospodin o lidu tomto: Tak milují toulky, noh svých nezdržují, až Hospodin nemá v nich líbosti, a nyní zpomíná nepravost jejich, a navštevuje hríchy jejich.

11 Potom rekl ke mne Hospodin: Nemodl se za lid tento k dobrému.

12 Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když obetovati budou obet zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobe tech vecí, ale mecem a hladem a morem já do konce zhubím je.

13 Tedy rekl jsem: Ach, Panovníce Hospodine, aj, tito proroci ríkají jim: Neuzríte mece, a hlad neprijde na vás, ale pokoj pravý dám vám na míste tomto.

14 I rekl Hospodin ke mne: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém. Neposlalt jsem jich, aniž jsem prikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k nim. Videní lživé a hádání, a marné veci i lest srdce svého oni prorokují vám.

15 Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteríž prorokují ve jménu mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteríž ríkají: Mece ani hladu nebude v zemi této: Mecem a hladem i ti sami proroci zhynou.

16 Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mecem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ne nešlechetnost jejich.

17 Protož rciž jim slovo toto: Z ocí mých tekou slzy dnem i nocí bez prestání; nebo potrína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramne bolestnou.

18 Vyjdu-li na pole, aj, tam zbití mecem; pakli vejdu do mesta, aj, tam nemocní hladem. Nebo jakož prorok tak knez obcházejíce, kupcí zemí, a lidé toho neznají.

19 Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sion oškliví sobe duše tvá? Proc nás biješ, tak abychom již nebyli uzdraveni? Cekáme-li pokoje, a aj, nic dobrého pakli casu uzdravení, a aj, hruza.

20 Poznávámet, Hospodine, bezbožnost svou i nepravost otcu svých, že jsme hrešili proti tobe.

21 Nezamítejž pro jméno své, nezlehcuj stolice slávy své; rozpomen se, neruš smlouvy své s námi.

22 Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteríž by déšt dávali? A zdaliž nebesa dávají prívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Buh náš? Protož na tebet ocekáváme, nebo ty pusobíš všecko to.