Proroctví Jermiáše Proroka 15

Hnev Boží proti Judským i pomsty hrozné, 10. naríkání 11. i potešení proroka. 15. Modlitba jeho, 19. i odpoved Boží na ni.

edy rekl Hospodin ke mne: Byt se postavil Mojžíš i Samuel pred oblícejem mým, nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto. Pust je ode mne, a necht jdou pryc.

2 A reknou-lit: Kam bychom šli? tedy díš jim: Takto praví Hospodin: Kdo k smrti, na smrt, a kdo k meci, pod mec, a kdo k hladu, k hladu, a kdo k zajetí, do zajetí.

3 Predstavím zajisté jim to ctvero, dí Hospodin: Mec k zmordování, a psy, aby je rozsmýkali, a ptactvo nebeské i zver zemskou, aby je sežrala a zkazila.

4 A musejí se smýkati po všech královstvích zeme prícinou Manassesa syna Ezechiášova, krále Judského, pro ty veci, kteréž páchal v Jeruzaléme.

5 Nebo kdo by se slitoval nad tebou, Jeruzaléme? A kdo by te politoval? Aneb kdo by prišel, aby se zeptal, jakt se vede?

6 Tys opustil mne, dí Hospodin, odšels nazpet; protož vztáhnu ruku svou na tebe, abych te zkazil. Ustal jsem, želeje.

7 Protož pretríbím je vejeckou skrze brány zeme této, na sirobu privedu a zkazím lid svuj, nebo se od cest svých nenavracují.

8 Vetší bude pocet vdov jeho než písku morského. Privedu na ne, na matky, na mládence zhoubce i v poledne; zpusobím to, aby náhle pripadli na to mesto, i budou zdešeni.

9 Zemdlí i ta, kteráž rodívala po sedmerém; vypustí duši svou, zapadne jí slunce ješte ve dne, hanbiti a stydeti se bude. Ostatek pak jich vydám pod mec pred oblícejem neprátel jejich, dí Hospodin.

10 Beda mne, matko má, že jsi mne porodila, muže sváru a muže ruznice vší zemi. Nepujcoval jsem jim, aniž mi oni pujcovali, a každý mi zlorecí.

11 I rekl Hospodin: Zdaliž tobe, kterýž pozustaneš, nebude dobre? Zdaliž nebudu tvým zástupcím u neprítele v cas trápení a v cas ssoužení?

12 Zdaliž železo poláme pulnocní železo a ocel?

13 Jmení tvé, ó Judo, i poklady tvé vydám v rozchvátání darmo, po všech koncinách tvých, a to pro všelijaké hríchy tvé.

14 A zpusobím to, že musíš jíti s neprátely svými do zeme cizí, když ohen zanícený v prchlivosti mé na vás pálati bude.

15 Ty znáš mne, Hospodine, rozpomen se na mne, a navštev mne, a pomsti mne nad temi, kteríž dotírají na mne. Shovívaje jim, nezachvacuj mne; vez, že snáším pro tebe pohanení.

16 Když se naskytly reci tvé, snedl jsem je, a mel jsem slovo tvé za radost a potešení srdce svého, ponevadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupu.

17 Nesedám v rade posmevacu, aniž pléši; pro prísnost tvou samotný sedám, nebo prchlivostí naplnils mne.

18 Proc má býti bolest má vecná, a rána má smrtelná, kteráž se nechce zhojiti? Proc mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody nestálé?

19 Protož takto praví Hospodin: Jestliže se obrátíš, také te zase obrátím, abys stál pred oblícejem mým; oddelíš-li vec drahou od nicemné, jako ústa má budeš. Necht se oni obrátí k tobe, ty pak neobracej se k nim.

20 Nebo jsem te postavil proti lidu tomuto jako zed medenou pevnou. Kteríž bojovati budou proti tobe, ale neodolají tobe; nebo já jsem s tebou, abych te vysvobozoval a vytrhoval, dí Hospodin.

21 Vytrhnu te zajisté z rukou nešlechetníku, a vykoupím te z ruky násilníku.