Proroctví Jermiáše Proroka 38

Uvržení Jeremiáše od knížat do velmi nezvolného vezení, 7. pomožení jemu odtud, 14. a krále s ním rozmlouvání.

lyšel pak Sefatiáš syn Matanuv, a Gedaliáš syn Paschuruv, a Juchal syn Selemiášuv, a Paschur syn Malkiášuv slova, kteráž Jeremiáš mluvil ke všemu lidu, rka:

2 Takto praví Hospodin: Kdo by zustal v meste tomto, zahyne mecem, hladem aneb morem, ale kdož by vyšel k Kaldejským, že bude živ, a že bude míti život svuj místo koristi, a živ zustane.

3 Takto praví Hospodin: Jistotne vydáno bude mesto toto v ruku vojska krále Babylonského, a vezme je.

4 Protož rekla ta knížata králi: Necht jest usmrcen muž ten, ponevadž zemdlívá ruce mužu bojovných, pozustalých v meste tomto, i ruce všeho lidu, mluve jim slova taková; nebo muž ten nikoli neobmýšlí pokoje lidu tomuto, ale zlé.

5 Tedy rekl král Sedechiáš: Aj, v ruce vaší jest, nebot král zhola nic nemuže proti vám.

6 I vzali Jeremiáše, kterýž byl v síni stráže, a uvrhli jej do jámy Malkiášovy, syna králova, a spustili Jeremiáše po provazích. V té pak jáme nebylo nic vody, ale bláto, tak že Jeremiáš tonul v tom bláte.

7 Ale jakž uslyšel Ebedmelech Mourenín, dvoran, kterýž byl v dome královském, že dali Jeremiáše do té jámy, (král pak sedel v bráne Beniaminské),

8 Hned vyšel Ebedmelech z domu královského, a mluvil s králem, rka:

9 Pane muj, králi, zle ucinili muži tito všecko, což ucinili Jeremiášovi proroku, že jej uvrhli do té jámy; nebot by byl umrel i na prvním míste hladem, ponevadž již není žádného chleba v meste.

10 Protož porucil král Ebedmelechovi Mourenínu, rka: Vezmi s sebou odsud tridceti mužu, a vytáhni Jeremiáše proroka z té jámy, prvé než by umrel.

11 Tedy vzal Ebedmelech ty muže s sebou, a všel do domu královského pod pokladnici, a nabral starých hadru strhaných, hadru, pravím, zkažených, kteréž spustil k Jeremiášovi do té jámy po provazích.

12 A rekl Ebedmelech Mourenín Jeremiášovi: Nu, podlož ty staré, strhané hadry a zkažené pod paže rukou svých s provazy. I ucinil tak Jeremiáš.

13 Takž vytáhli Jeremiáše po provazích, a dobyli jej z té jámy. I sedel Jeremiáš v síni stráže.

14 Potom poslav král Sedechiáš, vzal Jeremiáše proroka k sobe do tretího pruchodu, kterýž byl pri domu Hospodinovu, a rekl král Jeremiášovi: Zeptám se tebe na neco, netaj prede mnou nicehož.

15 I rekl Jeremiáš Sedechiášovi: Oznámím-lit, zdaliž mne konecne neusmrtíš? A poradím-lit, neuposlechneš mne.

16 Tedy prisáhl král Sedechiáš Jeremiášovi tajne, rka: Živt jest Hospodin, kterýž ucinil nám život tento, že te neusmrtím, aniž te vydám v ruku mužu tech, kteríž hledají bezživotí tvého.

17 I rekl Jeremiáš Sedechiášovi: Takto praví Hospodin Buh zástupu, Buh Izraelský: Jestliže dobrovolne vyjdeš k knížatum krále Babylonského, i duše tvá živa bude, i mesto toto nebude vypáleno ohnem, a tak živ zustaneš ty i dum tvuj.

18 Jestliže pak nevyjdeš k knížatum krále Babylonského, jiste že vydáno bude mesto toto v ruku Kaldejských, a vypálí je ohnem, ano i ty neznikneš ruky jejich.

19 Tedy rekl král Sedechiáš Jeremiášovi: Velmi se bojím Židu, kteríž ustoupili k Kaldejským, aby mne snad nevydali v ruku jejich, i ucinili by sobe ze mne posmech.

20 Ale Jeremiáš rekl: Nevydadí. Uposlechni, prosím, hlasu Hospodinova, o kterémž já mluvím tobe, a bude dobre tobe, i duše tvá živa bude.

21 Jestliže pak nebudeš chtíti vyjíti, toto jest slovo to, kteréž mi ukázal Hospodin,

22 Že aj, všecky ženy, kteréž pozustaly v dome krále Judského, privedeny budou knížatum krále Babylonského, a samyt ríkati budou: Nabádalit jsou te, a obdrželi na tobe ti, kteríž te troštovali pokojem; uvázlyt v bahne nohy tvé, a nazpet obráceny.

23 Všecky také manželky tvé i syny tvé dovedou k Kaldejským, i ty sám neznikneš ruky jejich, ale rukou krále Babylonského jat budeš, a mesto toto vypálíš ohnem,

24 Tedy rekl Sedechiáš Jeremiášovi: Žádný at neví o vecech techto, abys neumrel.

25 Pakli uslyšíce knížata, že jsem mluvil s tebou, prišli by k tobe, a reklit by: Oznam medle nám, cos mluvil s králem, netaj pred námi, a neusmrtíme te, a co mluvil s tebou král?

26 Tedy rci jim: Predkládal jsem poníženou a pokornou prosbu svou pred krále, aby mne nedal zase voditi do domu Jonatanova, abych tam neumrel.

27 I sešla se všecka knížata k Jeremiášovi, aby se ho tázali. Kterýžto oznámil jim podlé toho všeho, jakž prikázal král. Takž mlckem odešli od neho, když nebylo slyšeti o té veci.

28 Jeremiáš pak sedel v síni stráže až do toho dne, v nemž dobyt jest Jeruzalém, kdežto byl, když dobýván byl Jeruzalém.