Proroctví Ezechiele Proroka 3

Rozlicným zpusobem k úradu Ezechiel nastrojen 8. i posilen, 16. tolikéž, jak by jemu na tom, aby jej verne vykonával, záleželo, poucen.

edy rekl mi: Synu clovecí, což pred tebou jest, snez, snez knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.

2 I otevrel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu,

3 Rka ke mne: Synu clovecí, nakrm bricho své, a streva svá napln knihou touto, kteroužt dávám. I snedl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.

4 Za tím rekl mi: Synu clovecí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými.

5 Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké reci a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému.

6 Ne k národum mnohým hluboké reci a nesnadného jazyka, jejichž bys slovum nerozumel, ješto, kdybych te k nim poslal, uposlechli by tebe.

7 Ale dum Izraelský nebudou te chtíti poslouchati, ponevadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dum Izraelský jest tvrdocelný a zatvrdilého srdce.

8 Ale ucinil jsem tvár tvou tvrdou proti tvári jejich, a celo tvé tvrdé proti celu jejich.

9 Jako kámen pretvrdý, pevnejší než skálu ucinil jsem celo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tvári jejich, proto že dum zpurný jsou.

10 I rekl ke mne: Synu clovecí, všecka slova má, kterážt mluviti budu, prijmi v srdce své, a ušima svýma slyš.

11 A jdi k zajatým, k synum lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte.

12 Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hrmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého.

13 A hlas krídel tech zvírat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hrmotu velikého.

14 Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hneve ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnejší byla.

15 I prišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím pri rece Chebar, a sedel jsem, kdež oni bydlili. Sedel jsem, pravím, sedm dní u prostred nich s užasnutím.

16 I stalo se po dokonání sedmi dnu, že se stalo slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

17 Synu clovecí, strážným jsem te postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne.

18 Když bych já rekl bezbožnému: Smrtí umreš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho pri životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umre, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.

19 Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, ont pro nepravost svou umre, ale ty duši svou vysvobodíš.

20 Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a cinil by nepravost, a já bych položil urážku pred nej, a tak by umrel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hrícht svuj umre, aniž na pamet prijde která spravedlnost jeho, kterouž cinil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.

21 Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehrešil spravedlivý, a on by nehrešil, jiste že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš.

22 I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto rekl mi: Vstan, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou.

23 A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem videl u reky Chebar. I padl jsem na tvár svou.

24 Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mne, a rekl mi: Jdiž, zavri se v dome svém.

25 Nebo na te, synu clovecí, aj, dadí na te provazy, a sváží te jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ne.

26 A já uciním, aby jazyk tvuj prilnul k dásním tvým, a abys onemel, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dum zpurný jsou.

27 Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, necht slyší, a kdo nechce, necht nechá, že dum zpurný jsou.