Proroctví Ezechiele Proroka 12

Ukázání Sedechiášova i lidu jeho do Babylona prestehování, 17. i žalostného zpusobu pozustalých, 21. a obvinení posmevacu.

stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

2 Synu clovecí, u prostred domu zpurného ty bydlíš, kteríž mají oci, aby videli, však nevidí; uši mají, aby slyšeli, však neslyší, proto že dum zpurný jsou.

3 Protož ty, synu clovecí, priprav sobe to, s cím bys se stehoval, a stehuj se ve dne pred ocima jejich. Prestehuješ se pak z místa svého na místo jiné pred ocima jejich, zdaby aspon videli; nebo dum zpurný jsou.

4 Vynesa pak své veci, jakožto ty, s nimiž se stehovati máš ve dne pred ocima jejich, vyjdi u vecer pred ocima jejich, jako ti, kteríž se stehují.

5 Pred ocima jejich prokopej sobe zed, a vynes skrze ni.

6 Pred ocima jejich na rameni nes, po tme vynes, tvár svou prikrej, a nehled na zemi; nebo za zázrak dal jsem te domu Izraelskému.

7 I ucinil jsem tak, jakž rozkázáno bylo. Veci své vynesl jsem, jakožto ty, s nimiž bych se stehoval ve dne, u vecer pak prokopal jsem sobe zed rukou; po tme jsem je vynesl, na rameni nesa pred ocima jejich.

8 Opet stalo se slovo Hospodinovo ke mne ráno, rkoucí:

9 Synu clovecí, zdaližt rekli dum Izraelský, dum ten zpurný: Co ty deláš?

10 Rciž jim: Takto praví Panovník Hospodin: Na kníže v Jeruzaléme vztahuje se bríme toto a na všecken dum Izraelský, kteríž jsou u prostred neho.

11 Rciž jim: Já jsem zázrakem vaším. Jakož jsem cinil, tak se stane jim, postehují se a v zajetí pujdou.

12 A kníže, kteréž jest u prostred nich, na rameni ponese po tme a vyjde. Zed prokopají, aby jej vyvedli skrze ni; tvár svou zakryje, tak že nebude videti okem svým zeme.

13 Nebo roztáhnu sít svou na nej, a polapen bude do vrše mé, a zavedu jej do Babylona, zeme Kaldejské, kteréž neuzrí, a tam umre.

14 Všecky také, kteríž jsou vukol neho na pomoc jemu, i všecky houfy jeho rozptýlím na všecky strany, a mecem dobytým budu je stihati.

15 I zvedí, že já jsem Hospodin, když je rozptýlím mezi národy, a rozženu je po krajinách.

16 Pozustavím pak z nich muže nemnohé po meci, po hladu a po moru, aby vypravovali všecky ohavnosti své mezi národy, kamž se dostanou, i zvedí, že já jsem Hospodin.

17 Opet stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

18 Synu clovecí, chléb svuj s strachem jez, a vodu svou s tresením a s zámutkem pí,

19 A rci lidu zeme této: Takto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzalémských, o zemi Izraelské: Chléb svuj s zámutkem jísti budou, a vodu svou s predešením píti, aby obloupena byla zeme jeho z hojnosti své, pro nátisk všech prebývajících v ní.

20 Mesta také, v nichž bydlejí, zpustnou, a zeme pustá bude, a tak zvíte, že já jsem Hospodin.

21 Opet stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

22 Synu clovecí, jaké to máte prísloví o zemi Izraelské, ríkajíce: Prodlí se dnové, aneb zahyne všeliké videní?

23 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Uciním, aby prestalo prísloví toto, aniž užívati budou prísloví toho více v Izraeli. Rci jim: Nýbrž priblížili se dnové ti a splnení všelikého videní.

24 Nebo nebude více žádného videní marného, a hádání pochlebníka u prostred domu Izraelského,

25 Proto že já Hospodin mluviti budu, a kterékoli slovo promluvím, stane se. Neprodlít se dlouho, ale za dnu vašich, dome zpurný, mluviti budu slovo, a naplním je, praví Panovník Hospodin.

26 I stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

27 Synu clovecí, aj, dum Izraelský ríkají: Videní to, kteréž vidí tento, ke dnum mnohým patrí, a na dlouhé casy tento prorokuje.

28 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Neprodlít se dlouho všeliké slovo mé, ale slovo, kteréž mluviti budu, stane se, praví Panovník Hospodin.