Proroctví Ezechiele Proroka 24

Proroctví o vyvrácení Jeruzaléma 15. a o vyhlazení chrámu i lidu.

pet stalo se slovo Hospodinovo ke mne léta devátého, mesíce desátého, desátého dne téhož mesíce, rkoucí:

2 Synu clovecí, napiš sobe jméno tohoto dne, vlastne dnešního dne tohoto: nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém práve tohoto dnešního dne.

3 A predlož tomu domu zpurnému podobenství, rka k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Pristav tento hrnec, pristav a nalej také do neho vody.

4 A sebera kusy náležité do neho, každý kus dobrý, stehno i plece, a nejlepšími kostmi napln jej.

5 Privezmi i nejlepších bravu, a udelej ohen z kostí pod ním, zpusob, at to vre, ažby kypelo, at se i kosti jeho rozvarí v nem.

6 Protož takto praví Panovník Hospodin: Beda mestu tomu vražedlnému, hrnci, v nemž zustává pripálenina jeho, z nehož, pravím, pripálenina jeho nevychází. Po kusích, po kusích vytahuj z neho, nepadnet na nej los.

7 Nebo krev jest u prostred neho. Na vysedlou skálu vystavilo ji; nevylilo jí na zemi, aby ji prach prikryl.

8 I já zaníte prchlivost k vykonání pomsty, vystavím krev na vysedlou skálu, aby nebyla prikryta.

9 Protož takto praví Panovník Hospodin: Beda mestu vražedlnému, i já udelám veliký ohen,

10 Prikládaje dríví, roznecuje ohen, v nic obraceje maso, a korene korením, tak že i kosti spáleny budou.

11 A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhrela i rozpálila med jeho, ažby se vyvarila u prostred neho necistota jeho, a vyprázdnila pripálenina jeho.

12 Klamy svými bylo mi težké, protož nevyjde z neho množství šumu jeho; do ohne musí šum jeho.

13 V tvé necistote jest nešlechetnost, proto že jsem te ocištoval, však nejsi ocišteno. Nebudeš více ocištováno od necistoty své, až i doložím prchlivost svou na tebe.

14 Já Hospodin mluvil jsem, dojdet, a uciním to; neustoupímt, aniž se slituji, ani želeti budu. Podlé cest tvých a cinu tvých budou te souditi, praví Panovník Hospodin.

15 Opet stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

16 Synu clovecí, aj, já odejmu od tebe žádost ocí tvých v náhle, však nekvel ani plac, a necht nevycházejí slzy tvé.

17 Stonati prestan, smutku, jakž bývá nad mrtvým, nenes, klobouk svuj vstav na sebe, a strevíce své obuj na nohy své, a nezastírej brady své, aniž pokrmu cího jez.

18 Což když jsem povedel lidu ráno, tedy umrela žena má u vecer. I ucinil jsem na ráno, jakž mi rozkázáno bylo.

19 I rekl ke mne lid: Což nám neoznámíš, co tyto veci nám znamenají, kteréž ciníš?

20 Tedy rekl jsem jim: Slovo Hospodinovo stalo se ke mne, rkoucí:

21 Rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já poškvrním svatyne své, vyvýšenosti síly vaší, žádosti ocí vašich a toho, cehož šanuje duše vaše. Též synové vaši i dcery vaše, kterýchž jste zanechali, mecem padnou.

22 I budete tak ciniti, jakž já ciním. Brady nezastrete, aniž cího pokrmu jísti budete.

23 A majíce klobouky své na hlavách svých a strevíce na nohách svých, nebudete kvíliti ani plakati, ale svadnouce pro nepravosti své, úpeti budete jeden s druhým.

24 Nebo jest vám Ezechiel zázrakem. Všecko, což on ciní, budete ciniti, a když to prijde, tedy zvíte, že já jsem Panovník Hospodin.

25 Ty pak synu clovecí, zdali v ten den, když já odejmu od nich sílu jejich, veselé okrasy jejich, žádost ocí jejich, a to, po cemž touží duše jejich, syny jejich i dcery jejich,

26 Zdali v ten den prijde k tobe ten, kdož utece, vypravuje tu novinu?

27 V ten den otevrou se ústa tvá pri prítomnosti toho, kterýž ušel, i budeš mluviti, a nebudeš více nemým. Takž jim budeš zázrakem, i zvedí, že já jsem Hospodin.