Proroctví Ezechiele Proroka 33

Povinnost proroka. 11. Ohlášení kajícím milosti i nekajícím pomsty. 23. Hríchové pozustalých v Judstvu 30. a zajatých pokrytství.

pet stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

2 Synu clovecí, mluv k synum lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi nekterou mec, jestliže vezme lid té zeme muže jednoho od koncin svých, a ustanoví jej sobe za strážného,

3 A ten vida mec pricházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu,

4 A slyše nekdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom prijda mec, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude.

5 Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na nem zustane.Byt se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil.

6 Pakli strážný vida, an mec prichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a prijda mec, zachvátil by nekoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu.

7 Tebe pak synu clovecí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.

8 Když bych já rekl bezbožnému: Bezbožníce, smrtí umreš, a nemluvil bys, vystríhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umre, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.

9 Pakli bys ty vystríhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: ont pro nepravost svou umre, ale ty duši svou vysvobodíš.

10 Protož ty synu clovecí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, ríkajíce: Proto že prestoupení naše a hríchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli?

11 Rci jim: Živt jsem já, dí Panovník Hospodin, žet nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvrattež se, odvratte od cest svých zlých. I proc mríti máte, ó dome Izraelský?

12 Ty tedy synu clovecí, rci synum lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den prestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhrešil.

13 Jestliže dím spravedlivému: Jiste živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, cinil by nepravost: žádná spravedlnost jeho neprijde na pamet, ale pro tu nepravost svou, kterouž cinil, umre.

14 Zase reknu-li bezbožnému: Smrtí umreš, však odvrátí-li se od hríchu svého, a ciniti bude soud a spravedlnost,

15 Což v zástave jest, navrátí-li bezbožný, což vydrel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, necine nepravosti: jiste že bude živ, neumre.

16 Žádní hríchové jeho, jimiž hrešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost cinil, jiste že bude živ.

17 A vždy ríkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páne, ješto jejich cesta není pravá.

18 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a cinil by nepravost, umret pro ty veci.

19 Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a cinil by soud a spravedlnost, podlé tech vecí živ bude.

20 A predce ríkáte: Není pravá cesta Páne. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský.

21 Stalo se pak dvanáctého léta, desátého mesíce, pátého dne téhož mesíce od zajetí našeho, že prišel ke mne jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, rka: Dobyto jest mesto.

22 Ruka pak Hospodinova byla pri mne u vecer pred tím, než prišel ten, kterýž utekl, a otevrela ústa má, až i ke mne prišel ráno; otevrela, pravím, ústa má, abych nebyl nemým déle.

23 I stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

24 Synu clovecí, obyvatelé pustin techto v zemi Izraelské mluví, rkouce: Jedinký byl Abraham, a dedicne držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námt dána jest zeme tato v dedictví.

25 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a ocí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chteli byste zemí touto dedicne vládnouti?

26 Stojíte na meci svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvrnujete, a chteli byste zemí touto dedicne vládnouti?

27 Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živt jsem já, že ti, kteríž jsou na pustinách, mecem padnou, a kdo na poli, toho zveri dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou.

28 I obrátím zemi tu v hroznou poušt a prestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel pres ne.

29 I zvedí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušt pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali.

30 Ty pak synu clovecí, slyš, synové lidu tvého casto mluvívají o tobe, za stenami i ve dverích domu, a ríkají jeden druhému a každý bratru svému, rka: Podte medle a poslechnete, jaké slovo vyšlo od Hospodina.

31 I scházejí se k tobe, tak jako se schází lid, a sedají pred tebou lid muj, a poslouchají slov tvých, ale neciní jich. A ackoli je sobe ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.

32 A aj, ty jsi jim jako zpev libý pekného zvuku a dobre vznející. Slyšít zajisté slova tvá, ale žádný jich neciní.

33 Než když to prijde, (aj, pricházít), tedy zvedí, že prorok byl u prostred nich.