Proroctví Daniele Proroka 4

Sen Nabuchodonozoruv. 17. Výklad jeho. 25. Vyvržení téhož krále z království, 31. navrácení zase k sláve, 34. i chválení z toho Boha.

abuchodonozor král všechnem lidem, národum i jazykum, kteríž bydlí na vší zemi: Pokoj váš rozmnožen bud.

2 (3:32) Znamení a divy, kteréž ucinil pri mne Buh nejvyšší, videlo mi se za slušné, abych vypravoval.

3 (3:33) Znamení jeho jak veliká jsou, a divové jeho jak mocní jsou, království jeho království vecné, a panování jeho od národu do pronárodu.

4 (4:1) Já Nabuchodonozor, užívaje pokoje v dome svém, a kveta na palácu svém,

5 (4:2) Mel jsem sen, kterýž mne zhrozil, a myšlení na ložci svém, a to, což jsem videl, znepokojilo mne.

6 (4:3) A protož vyšla ode mne ta výpoved, aby uvedeni byli prede mne mudrci Babylonští, kteríž by mi výklad toho snu oznámili.

7 (4:4) Tedy predstoupili mudrci, hvezdári, Kaldejští a hadaci. I povedel jsem jim sen, a však výkladu jeho nemohli mi oznámiti.

8 (4:5) Až naposledy predstoupil prede mne Daniel, jehož jméno Baltazar, podlé jména boha mého, a v nemž jest duch bohu svatých. Jemuž jsem oznámil sen:

9 (4:6) Baltazare, kníže mudrcu, já vím, že duch bohu svatých jest v tobe, a nic tajného není tobe nesnadného. Videní snu mého, kterýž jsem mel, i výklad jeho oznam.

10 (4:7) U videní pak, kteréž jsem videl na ložci svém, videl jsem, a aj, strom u prostred zeme, jehož vysokost byla veliká.

11 (4:8) Veliký byl strom ten a mocný, a výsost jeho dosahovala až k nebi, a patrný byl až do koncin vší zeme.

12 (4:9) Lístí jeho bylo pekné, a ovoce jeho hojné, všechnem za pokrm, pod stínem pak jeho byla zver polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, a z neho potravu mel všeliký živocich.

13 (4:10) Videl jsem také u videních svých na ložci svém, a aj, hlásný a svatý s nebe sstoupiv,

14 (4:11) Volal ze vší síly, a tak pravil: Podetnete strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho; nechat se vzdálí zver od neho, a ptáci z ratolestí jeho.

15 (4:12) A však kmene korenu jeho v zemi zanechejte, a v poutech železných a ocelivých na tráve polní, aby rosou nebeskou smácín byl, a díl jeho s zverí v byline zemské.

16 (4:13) Srdce jeho od lidského at jest rozdílné, a srdce zvírecí necht jest dáno jemu, ažby sedm let vyplnilo se pri nem.

17 (4:14) Usouzení hlásných a rec žádosti svatých stane se, ažby k tomu prišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi lidmi, ustanovuje nad ním.

18 (4:15) Tento sen videl jsem já Nabuchodonozor král, ty pak, Baltazare, oznam výklad jeho. Nebo všickni mudrci v království mém nemohli mi výkladu oznámiti, ale ty mužeš, proto že duch bohu svatých jest v tobe.

19 (4:16) Tedy Daniel, jemuž jméno Baltazar, predešený stál za jednu hodinu, a myšlení jeho strašila ho. A odpovedev král, rekl: Baltazare, sen ani výklad jeho necht nestraší tebe. Odpovedel Baltazar a rekl: Pane muj, sen tento prid na ty, kteríž te v nenávisti mají, a výklad jeho na tvé neprátely.

20 (4:17) Strom ten, kterýž jsi videl, veliký a mocný, jehož výsost dosahovala až k nebi, a kterýž patrný byl po vší zemi.

21 (4:18) A lístí jeho pekné, a ovoce jeho hojné, a z nehož všickni pokrm meli, pod nímž byla zver polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští,

22 (4:19) Ty jsi ten, ó králi, kterýž jsi rozšíril se a zmocnil, a velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi, a panování tvé až do konce zeme.

23 (4:20) Že pak videl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe, kterýž rekl: Podetnete strom ten a zkazte jej, a však kmene korenu jeho v zemi zanechejte, a v okovách železných a ocelivých at jest na tráve polní, aby rosou nebeskou smácín byl, a s zverí polní díl jeho, ažby sedm let vyplnilo se pri nem:

24 (4:21) Tent jest výklad, ó králi, a ortel Nejvyššího, kterýž vyšel na pána mého krále.

25 (4:22) Nebo zaženou te lidé od sebe, a s zverí polní bude bydlení tvé, a bylinu jako volum tobe jísti dávati budou, a rosou nebeskou smácín budeš, až se vyplní sedm let pri tobe, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.

26 (4:23) Že pak rekli, aby zanechán byl kmen korenu toho stromu, království tvé tobe zustane, jakž jen poznáš, že nebesa panují.

27 (4:24) Protož ó králi, prijmi radu mou, a hríchy své spravedlností pretrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvuj.

28 (4:25) Všecko to prišlo na krále Nabuchodonozora.

29 (4:26) Nebo po dokonání dvanácti mesícu, procházeje se po palácu královském v Babylone,

30 (4:27) Mluvil král a rekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavel mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobe slávy mé?

31 (4:28) Ješte ta rec byla v ústech krále, a aj, hlas s nebe prišel: Tobet se praví, Nabuchodonozore králi, že království odešlo od tebe,

32 (4:29) Nýbrž te lidé i z sebe vyvrhou, a s zverí polní bydliti budeš. Bylinu jako volum tobe jísti dávati budou, ažby sedm let vyplnilo se pri tobe, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.

33 (4:30) V touž hodinu rec ta naplnila se pri Nabuchodonozorovi. Nebo z spolku lidí vyvržen byl, a bylinu jako vul jedl, a rosou nebeskou telo jeho smácíno bylo, až na nem vlasy zrostly jako perí orlicí, a nehty jeho jako pazoury ptací.

34 (4:31) Pri skonání pak tech dnu já Nabuchodonozor pozdvihl jsem ocí svých k nebi, a rozum muj ke mne se zase navrátil. I dobrorecil jsem Nejvyššímu, a živého na veky chválil jsem a oslavoval; nebo panování jeho jest panování vecné, a království jeho od národu do pronárodu.

35 (4:32) A všickni obyvatelé zeme jako za nic pocteni jsou, a podlé vule své ciní mezi vojskem nebeským i obyvateli zeme, aniž jest kdo, ješto by mu pres ruku dáti mohl, a ríci jemu: Co to deláš?

36 (4:33) Téhož casu rozum muj navrátil se ke mne, a k sláve království mého ozdoba má, i dustojnost má navrátila se ke mne; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocnen jsem v království svém, a velebnost vetší jest mi pridána.

37 (4:34) Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a kterýž chodící v pýše muže snižovati.