Proroctví Micheáše Proroka 7

Naríkání nad rídkostí pobožných, 8. a potešení jich predložením nestálé radosti bezbožných nad nimi, i pobožných slavného vysvobození, a nad neprátely pomštení.

eda mne, že jsem jako paberek úrod letních, jako paberkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má.

2 Zahynul pobožný z zeme této, a uprímého mezi lidmi není žádného; všickni naporád o vylití krve úklady ciní, jeden každý bratra svého loví sítí.

3 Co zlého obema rukama páchají, to aby za dobré pocteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví prevrácenost duše své, a v hromadu ji pletou.

4 Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejuprímejší prevyšuje trní. Pricházít den strážných tvých, navštívení tvé prichází; jižt nastane zpletení jejich.

5 Nedoverujte se príteli, nedoufejte v vudce; pred tou, jenž leží v lunu tvém, ostríhej dverí úst svých.

6 Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti materi své, nevesta proti svegruši své, a neprátelé jednoho každého jsou vlastní jeho.

7 Protož já na Hospodina vyhlédati budu, ocekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšít mne Buh muj.

8 Neraduj se ze mne, neprítelkyne má. Upadla-lit jsem, povstanu; sedím-lit v temnostech, svítí mi Hospodin.

9 Zurivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti nemu zhrešila, až se vždy zasadí o mou pri, a mne zastane. Vyvedet mne na svetlo, budu videti spravedlnost jeho.

10 Uzrít to neprítelkyne má, a prikryje ji hanba, ješto mi ríká: Kdež jest Hospodin Buh tvuj? Oci mé podívají se na ni; jižt bude rozšlapána jako bláto na ulicích.

11 Toho dne, v nemž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpoved.

12 Toho dne k tobe pricházeti budou i z Assyrské zeme až do pevností, a od pevností až k rece, a od more k mori, a od hory k hore.

13 A však zeme tato zpuštena bude pro obyvatele své, pro ovoce cinu jejich.

14 Pasiž lid svuj berlou svou, stádce dedictví svého, kteréž prebývá osamelé v lese u prostred polí, at spasou Bázan a Galád jako za dnu starodávních,

15 Jako za dnu v nichž jsi vyšel z zeme Egyptské. Ukáži jemu divné veci.

16 Což vidouce národové, stydeti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou.

17 Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s tresením polezou z der svých; k Hospodinu Bohu našemu, predešeni jsouce, pobehnou, a báti se tebe budou.

18 Kdo jest Buh silný podobný tobe, kterýž by snímal nepravost a promíjel prestoupení ostatkum dedictví svého, kterýž by nedržel na veky hnevu svého, proto že líbost má v slitování se?

19 Navráte se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin morských všecky hríchy naše.

20 Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi prisáhl otcum našim ode dnu starodávních.