Evangelium S. Lukáše 8

O ženách svatých, Pánu z statku svých prisluhujících; 4. o semeni slova Božího 19. a kdož jsou ho poslušni, ti že jsou prátelé Kristovi, 22. o ukrocení more, 27. o uzdravení dábelníka, 32. a ztopení vepru; 43. uzdravení ženy nemocné, 49. a vzkríšení dcery knížete školního.

stalo se potom, že on chodil po mestech a po mesteckách, káže +a zvestuje království Boží, a dvanácte s ním,

[+4,43]

2 I ženy +nekteré, kteréž byly uzdraveny od duchu zlých a od nemocí: Maria, jenž slove Magdaléna, *z nížto bylo sedm dáblu vyšlo,

*Mk 16,9; [+Mt 27,55.56 ]

3 A Johanna manželka Chuzova, úredníka Herodesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statku svých.

4 Když se pak scházel zástup mnohý, a z okolních mest hrnuli se k nemu, +mluvil jim v podobenství:

[+Mt 13,3; Mk 4,2 ]

5 Vyšel rozsevac, aby rozsíval síme své. A když on rozsíval, jedno padlo podle cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští szobali je.

Mt 13,3; Mk 4,3

6 A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, nebo nemelo vláhy.

7 Jiné pak padlo mezi trní, a spolu vzrostlé trní udusilo je.

8 A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, ucinilo +užitek stý. To povedev, volal: ~Kdo má uši k slyšení, slyš.

[+Gn 26,12; ~Mt 11,15 ]

9 I *otázali se ho ucedlníci jeho, rkouce: Jaké jest +to podobenství?

*Mt 13,10; [+]Mk 4,10

10 A on rekl: Vám +dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby *hledíce, nevideli, a slyšíce, nerozumeli.

*Iz 6,9.; Ez 12,2; J 12,40; Sk 28,26 ; R 11,8; [Mt 11,25; +Mt 13,14 ]

11 Jestit pak *podobenství toto: Síme jest slovo Boží.

*Mt 13,18; Mk 4,13

12 A kteréž padlo podle cesty, jsou ti, kteríž slyší, a potom prichází dábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby neveríce, spaseni nebyli.

13 Ale kteríž na skálu, ti když slyší, s radostí príjímají slovo, a tit korenu nemají; ti na cas verí, a v cas pokušení odstupují.

14 Kteréž pak mezi trní padlo, tit jsou, kteríž slyšíce, a po pecování +a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a neprinášejí užitku.

[+18,24; Mt 19,23; Mk 10,23; 1Tm 6,9 ]

15 Ale kteréž padlo v zemi dobrou, ti jsou, kterížto v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají je, a užitek +prinášejí v trpelivosti.

[+Žd 10,36 ]

16 Nižádný pak rozsvíte svíci, neprikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteríž vcházejí, svetlo videli.

11,33; Mt 5,15; Mk 4,21

17 Nebo nic *není tajného, což by nemelo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemelo poznáno býti a na svetlo vyjíti.

*12,2; Jb 12,22; Mt 10,26; Mk 4,22

18 Protož +vizte, jak slyšíte. *Nebo kdož ~má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od neho.

*19,26; [~]Mt 13,12; 25,29; [~]Mk 4,[+24].25; [~L 19,26]

19 Tedy *prišli k nemu +matka a bratrí jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.

*[+]Mt 12,46; [+13,55]; Mk 3,32

20 I povedeli mu, rkouce: Matka tvá a bratrí tvoji stojí vne, chtíce tebe videti.

21 A on odpovedev, rekl k nim: Matka má +a bratrí moji jsou ti, kteríž slovo Boží slyší a plní je.

Mt 12,50; [+]J 15,14 ; [+2K 5,16 ]

22 Stalo *se pak v jeden den, že on vstoupil +na lodí i ucedlníci jeho. I rekl k nim: Preplavme se pres jezero. I odstrcili lodí od brehu.

*Mt 8,23; Mk 4,[+35].36

23 A když se plavili, usnul. Tedy prišla boure tuhého +vetru na jezero, a vlny lodí naplnovaly, takže v nebezpecenství byli.

[+Jon 1,4.5; Sk 27,14.41 ]

24 I pristoupivše, zbudili ho, rkouce: Mistre, Mistre, hyneme. A on procítiv, primluvil vetru a zdutí vod. I prestala boure, a stalo se utišení.

25 I rekl jim: Kde +je víra vaše? Kterížto bojíce se, podivili se, vespolek rkouce: *I kdo jest tento, že ~vetrum prikazuje i vodám, a poslouchají ho?

*[~]Jb 26,12; [~]Ž 107,25. ; [+Mt 8,26; Mk 4,40 ]

26 I plavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei.

27 A když z lodí vystoupil na zemi, potkal jej muž jeden z mesta, kterýž mel dábelství od mnoha casu, a rouchem se neodíval, ani v domu býval, ale v hrobích.

Mt 8,28; Mk 5,2

28 Ten uzrev Ježíše zkrikl a padl pred ním, a hlasem velikým rekl: Co je +tobe do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.

[+Mt 8,29; Mk 5,7 ]

29 Nebo prikazoval duchu necistému, aby vyšel z toho cloveka. Po mnohé zajisté casy jím lomcoval, a býval ukován retezy a v poutech ostríhán, ale on polámal okovy a býval od dábelství puzen na poušt.

30 I otázal se Ježíš, rka: Jakt ríkají? A on rekl: +Tma. Neb bylo mnoho dáblu vešlo do neho.

[+Mk 5,9 ]

31 Tedy prosili ho, aby jim neprikazoval jíti do propasti.

32 Bylo pak tu *veliké stádo vepru, kteríž se pásli na hore. I prosili ho dáblové, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim.

*Mt 8,30

33 I vyšedše dáblové z cloveka, vešli do vepru, a hned beželo stádo s chvátáním s vrchu do jezera, i ztonulo.

34 A videvše pastýri, co se stalo, utekli pryc; a šedše, vypravovali to v meste i po vsech.

35 I vyšli lidé, aby videli, co se stalo. I prišli k Ježíšovi, a nalezli cloveka toho, z kteréhož dáblové vyšli, odeného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se.

36 A vypravovali jim také ti, kteríž byli videli, kterak jest zdráv ucinen ten, jenž mel dábelství.

37 I *prosilo ho to všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo ~bázní velikou naplneni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se.

*Sk 16,39 ; [+Mt 8,34; Mk 5,17; ~L 1,65 ]

38 Prosil *ho pak muž ten, z kteréhož dáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, rka:

*Mk 5,18

39 Navrat se do domu svého, a vypravuj, kterak +veliké veci ucinil tobe Buh. I odšel, po všem meste vypravuje, jak veliké veci ucinil jemu Ježíš.

[+Ž 126,2.3 ]

40 Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že prijal jej zástup; nebo všickni ocekávali ho.

41 A +aj, prišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.

[+Mt 9,18; Mk 5,22 ]

42 Nebo mel dceru tu jedinou, kteréž bylo okolo dvanácti let, a ta umírala. A když šel, tiskl jej zástup.

Mt 9,18 ; Mk 5,23

43 Tedy +žena jedna, jenž ~nemoc svou trpela od let dvanácti, (kterážto byla na lékare vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,)

[+Mt 9,20; Mk 5,25; ~Lv 15,25 ]

44 Pristoupivši +pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned prestala nemoc její.

Mt 9,20; Mk 5,27; [+L 7,38 ]

45 I rekl Ježíš: Kdo jest, jenž se mne dotekl? A když všickni zapírali, rekl Petr, a kteríž s ním byli: Mistre, zástupové tebe tisknou a tlací, a ty pravíš: Kdo se mne dotekl?

46 I rekl Ježíš: Dotekl se mne nekdo, nebo poznal jsem já, že jest moc ode mne vyšla.

47 A viduci žena, že by tajno nebylo, tresuci se, pristoupila a padla pred ním, a pro kterou prícinu dotkla se ho, povedela prede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.

48 A on rekl jí: Dobré mysli bud, dcero, +víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.

[+7,50 ]

49 A když on ješte mluvil, prišel jeden od knížete školy, rka jemu: Již umrela dcera tvá, nezamestnávej Mistra.

Mt 9,18 ; Mk 5,35

50 Ale Ježíš uslyšav to, odpovedel jemu: Nebojž se, *ver toliko, a zdrávat bude.

*Mk 5,36

51 A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a materi té devecky.

52 Plakali jí pak všickni a kvílili. A on rekl: +Neplactež. ~Neumrelat, ale *spít.

*Dn 12,2; Mt 25,5; J 11,11 ; Sk 7,60; 13,36; 1Te 4,15; 2Pt 3,4; [+L 7,13; ~Mt 9,24 ]

53 I posmívali se jemu, vedouce, že jest umrela.

54 On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zavolal, rka: Devecko, vstan!

55 I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.

56 I divili se náramne rodicové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.