Evangelium S. Lukáše 18

Napomíná Pán k modlitbe, príklad na soudci nepravém privode, 9. a pokore uciv, jiný príklad na dvou modlitebnících predložil; 15. k dítkám se prívetive mel; 18. cestu Boží dokonalou knížeti bohatému ukázal; 31. utrpení a smrt svou predpovedel; 35. slepého uzdravil.

ovedel jim také i podobenství, kterak by potrebí bylo *vždycky se modliti a neoblevovati,

*R 12,12; Ef 6,18; Ko 4,2 ; 1Te 5,17; 1Tm 2,1

2 Rka: Byl jeden soudce v meste jednom, kterýž se Boha nebál a cloveka nestydel.

3 Byla pak vdova jedna v témž meste. I prišla k nemu, rkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.

4 A on nechtel za dlouhý cas. Ale potom rekl sám v sobe: Ac se Boha nebojím, a cloveka nestydím,

5 Však že mi +pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy prijduci, neuhanela mne.

[+11,7.8]

6 I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.

7 A což by pak Buh *nepomstil volených svých, volajících k nemu dnem i nocí, ackoli i prodlévá jim?

*Zj 6,10

8 Pravímt vám, žet jich brzo pomstí. Ale když prijde Syn cloveka, zdaliž nalezne víru na zemi?

9 I rekl také k nekterým, +kteríž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobe za nic nevážíce, podobenství toto:

[+16,15]

10 Dva +muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.

[+Gn 4,3n]

11 Farizeus +stoje soukromí, takto se modlil: Bože, dekuji tobe, ~že nejsem jako jiní lidé, dráci, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.

[+11,38; Mt 5,20]; [~Iz 1,15; 58,2; Zj 3,17]

12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky +dávám ze všech vecí, kterýmiž vládnu.

[+11,42; Mt 23,23]

13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtel ani ocí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, rka: Bože, +bud milostiv mne hríšnému.

[+Ž 51,3]

14 Pravímt vám: Odšel tento, ospravedlnen jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo +každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

[+14,11; Jb 22,29]

15 Prinášeli *také k nemu i nemluvnátka, aby se jich dotýkal. To videvše ucedlníci, primlouvali jim.

*Mt 19,13.; Mk 10,13

16 Ale Ježíš svolav je, rekl: Nechte dítek, *at jdou ke mne, a nebrante jim, nebo takovýcht jest království Boží.

*Mt 18,3; 19,14

17 Amen pravím vám: +Kdož by koli neprijal království Božího jako díte, nevejdet do neho.

[+Mk 10,15]

18 I *otázalo se ho jedno kníže, rka: Mistre dobrý, co cine, život vecný obdržím?

*Mt 19,16; Mk 10,17

19 I rekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Buh.

20 Však umíš prikázání: *Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš krivého svedectví, ~cti otce svého i matku svou.

*[~]Ef 6,2; Ex 20,12n; R 13,9; [~Ko 3,2]

21 On pak rekl: Toho všeho ostríhal jsem od své mladosti.

22 Slyšav to Ježíš, rekl mu: Ještet se +jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojd, následuj mne.

[+Mt 6,19.20; 19,21; 1Tm 6,19]

23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.

24 A videv jej Ježíš zarmouceného, rekl: Aj, *jak nesnadne ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!

*Pr 11,28; Mt 19,23

25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou +dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

[+Mk 10,25]

26 Tedy rekli ti, kteríž to slyšeli: I kdož muže spasen býti?

27 A on dí jim: Což +jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.

Jb 42,2; Mt 19,26; [Jr 32,17; Mk 14,36]

28 I rekl Petr: Aj, my *opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

*5,.28; Mt 19,27; [4,20; Mk 10,28]

29 On pak rekl jim: Amen *pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dum, neb rodice, neb bratrí, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,

*Dt 33,9

30 Aby nevzal v tomto *casu mnohem více, v budoucím pak veku míti bude život vecný.

*Jb 42,12

31 Tedy pojav Ježíš dvanácte, rekl jim: Aj, vstupujeme *do Jeruzaléma, a naplnít se všecko to, což psáno jest skrze <> Proroky o Synu cloveka.

*9,22; 17,25; 24,46; Mt 16,21; 20,18 ; Mk 8,31; 10,38; <> Ž 22,7; Iz 53,4.

32 Nebo +vydán bude pohanum, a bude posmíván, a zlehcen i uplván.

[+Mt 27,2; J 18,28; Sk 3,13]

33 A ubicujíce, zamordují jej, ale on tretího dne z mrtvých vstane.

34 Oni pak tomu +nic nerozumeli, a bylo slovo to skryto pred nimi, aniž vedeli, co se pravilo.

[+2,50; 9,45]

35 I *stalo se, když se približoval k Jericho, +slepý jeden sedel podle cesty, žebre.

*Mt 20,29.[+30]; Mk 10,46

36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?

37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.

38 I zvolal, rka: Ježíši, synu Daviduv, smiluj se nade mnou!

39 A ti, kteríž napred šli, primlouvali mu, aby mlcal. Ale on mnohem více volal: Synu Daviduv, smiluj se nade mnou!

40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobe privésti. A když se približoval, otázal se ho,

41 Rka: Co chceš, at tobe uciním? On pak dí: Pane, at vidím.

42 A Ježíš rekl jemu: Prohlédni. Víra tvá +te uzdravila.

[+Mt 9,22]

43 A ihned prohlédl, a šel za ním, velebe Boha. A všecken lid videv to, vzdal chválu Bohu.