Evangelium S. Lukáše 24

Andelé osvedcili z mrtvých vstání Páne. 13. On sám též rozlicným zpusobem ucedlníkum toho potvrdiv 49. a Ducha svatého dáti zaslíbiv, 51. do nebe se odebral.

rvní pak den po sobote, velmi ráno vyšedše, prišly k hrobu, nesouce vonné veci, kteréž byly pripravily, a nekteré jiné byly spolu s nimi.

Mt 28,1; Mk 16,1; J 20,1

2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.

3 A všedše tam, nenalezly tela Pána Ježíše.

4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, +muži dva postavili se podle nich, v rouše ~stkvoucím.

[~]J 20,12 ; [+Sk 1,10; ~L 9,30.31]

5 Když se pak ony +bály, a sklonily tvári své k zemi, rekli k nim: *Co hledáte živého s mrtvými?

*Mt 28,1; Mk 16,6; [+37]

6 Nenít ho +tuto, ale vstalt jest. *Rozpomente se, kterak mluvil vám, když ješte v Galilei byl,

*9,44 ; Mt 17,22; 16,21; 20,28; 26,32; 28,7; Mk 8,31; 9,30; [+16,6]

7 Rka: Že +Syn cloveka musí vydán býti v ruce hríšných lidí, a ukrižován býti, a tretí den z mrtvých vstáti.

[+Mt 17,22]; [Mk 9,31]

8 I rozpomenuly se na slova jeho.

9 A +navrátivše se od hrobu, zvestovaly to všecko tem jedenácti ucedlníkum i jiným všechnem.

[+Mt 28,8; Mk 16,8.10]

10 Byly pak ženy ty: +Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné nekteré s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolum.

[+8,2.3]

11 Ale oni meli za bláznovství slova jejich, a neverili jim.

12 Tedy *Petr vstav, bežel k hrobu, a +pohledev do neho, uzrel prosteradla, ana sama leží. I odšel, dive se sám v sobe, co se to stalo.

*J 20,2.[+5]

13 A aj, *dva z nich šli toho dne do mestecka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honu šedesáte, jemuž jméno Emaus.

*Mk 16,12

14 A rozmlouvali vespolek o tech všech vecech, kteréž se byly staly.

15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, priblíživ se k nim, šel s nimi.

16 Ale oci jejich držány byly, aby ho nepoznali.

17 I rekl k nim: Které jsou to veci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proc jste smutní?

18 A odpovedev jeden, kterémuž jméno Kleofáš, rekl jemu: Ty sám jeden jsi z príchozích do Jeruzaléma, ještos nezvedel, co se stalo v nem techto dnu?

19 Kterýmžto on rekl: I co? Oni pak rekli jemu: O +Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl ~muž prorok, mocný v slovu i v skutku, pred Bohem i prede vším lidem,

[+Mt 21,11; Sk 2,22; ~L 7,16]

20 A kterak jej vydali prední kneží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukrižovali jej.

21 My pak jsme se nadáli, +že by on mel vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu tretí den jest dnes, jakž se to stalo.

[+Sk 1,6]

22 Ale +i ženy nekteré z našich zdesily nás, kteréž ráno byly u hrobu,

[+Mt 28,8; Mk 16,10; J 20,18]

23 A nenalezše tela jeho, prišly, pravíce, že jsou také videní andelské videly, kterížto praví, že by živ byl.

24 I chodili nekterí z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho nevideli.

25 Tedy on rekl k nim: Ó +blázni a zpozdilí srdcem k verení všemu tomu, což mluvili Proroci.

[+Ga 3,1.3]

26 Zdaliž +nemusil tech vecí trpeti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

[+Iz 50,6; 53,11n; Sk 17,3]; [Fp 2,7n; 1Pt 1,11; Žd 12,2]

27 A pocav od +Mojžíše a všech Proroku, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o nem byla.

Gn 3,15; Iz 7,14; Jr 23,5 ; [+Jb 19,25; Ž 8,6; Iz 53,1n]

28 A vtom priblížili se k mestecku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtel dále jíti.

29 Ale oni prinutili ho, rkouce: Zustan +s námi, nebo se již pripozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zustal.

[+Gn 19,3; Sd 19,9]

30 I stalo se, když sedel s nimi za stolem, vzav chléb, dobrorecil, a lámaje, podával jim.

31 I otevríny jsou oci jejich, a poznali ho. On pak zmizel od ocí jejich.

32 I rekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehorelo, když mluvil nám na ceste a otvíral nám písma?

33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromáždených jedenácte, a ty, kteríž s nimi byli,

34 Ani praví: Že +vstal Pán práve, a ukázal se Šimonovi.

[+1K 15,4.5]

35 I vypravovali oni také to, co se stalo na ceste, a kterak ho poznali v lámání chleba.

36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil *se Ježíš uprostred nich, a rekl jim: Pokoj vám.

*J 20,19; 1K 15,5; [Mk 16,14]

37 Oni pak zhrozivše se a prestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha videli.

38 I dí jim: Co se +strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?

[+Mt 14,26; Mk 4,40]

39 Vizte +ruce mé i nohy mé, žet v pravde já jsem. Dotýkejte se a vizte; nebot duch tela a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

[+J 20,20.27]

40 A povedev to, ukázal jim ruce i nohy.

41 Když pak oni ješte neverili pro radost, ale divili se, rekl jim: Máte-li +tu neco, ješto by se pojedlo?

[+J 21,5]

42 A oni podali jemu kusu ryby pecené a plástu strdi.

43 A vzav to, pojedl pred nimi, [44.] a rekl jim:

44 Tatot jsou +slova, kteráž jsem mluvil vám, ješte byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákone Mojžíšove a v Prorocích i v Žalmích o mne.

[+9,22; Mt 16,21]; [Mk 8,31]

45 Tedy otevrel jim mysl, aby rozumeli Písmum.

46 A rekl jim: Že tak psáno jest a tak musil +Kristus trpeti, a tretího dne z mrtvých vstáti,

[+26; Ž 22,7; Sk 17,3]

47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání +a odpuštení hríchu mezi všemi národy, *pocna od Jeruzaléma.

*Sk 1,8; [+5,31]; [+1J 2,12]

48 Vy jste pak svedkové toho.

49 A aj, *já pošli zaslíbení Otce svého na vás. <> Vy pak cekejte v meste Jeruzaléme, dokudž nebudete obleceni mocí s výsosti.

*J 14,26; 15,26; 16,7; <> Sk 1,4; [2,1n]

50 I +vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

[+Sk 1,12]

51 I *stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

[+Mk 16,19; Sk 1,9]

52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

53 A byli vždycky v chráme, chválíce a dobrorecíce Boha. Amen.