Evangelium S. Jana 8

O žene popadené v cizoložstvu. 12. Svedectví pravé o Pánu, kdo by a co byl. 22. Židé se Pánem se hádajíce, rouhají se jemu, 59. a ukamenovati jej chtejí.

ežíš pak odšel na horu Olivetskou.

2 Potom na +úsvite zase ~prišel do chrámu, a všecken lid sšel se k nemu. A on posadiv se, ucil je.

[+Sk 5,21; ~7,14]

3 I privedli k nemu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostredku,

4 Rekli jemu: Mistre, tato žena jest postižena pri skutku, když cizoložila.

5 A *v Zákone Mojžíš prikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?

*Lv 20,10; Dt 22,22

6 A to rekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolu, prstem psal na zemi.

7 A když se neprestávali otazovati jeho, zdvihl se a rekl jim: +Kdo jest z vás bez hríchu, nejprv hod na ni kamenem.

[+Dt 17,7]

8 A opet schýliv se, psal na zemi.

9 A oni uslyševše to a v svedomích svých obvineni jsouce, jeden po druhém odcházeli, pocavše od starších až do posledních. I zustal tu Ježíš sám, a žena uprostred stojeci.

10 A pozdvih se Ježíš a žádného nevidev, než ženu, rekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteríž na tebe žalovali? Žádný-li te neodsoudil?

11 Kterážto rekla: Žádný, Pane. I rekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž *a nehreš více.

*5,14

12 Tedy Ježíš opet jim mluvil, rka: Já jsem *Svetlo sveta. Kdož mne následuje, nebudet choditi v temnostech, ale budet míti Svetlo života.

*1, .9; 9,5; 12,46; [Iz 42,6.7.16]

13 I rekli jemu farizeové: Ty sám o sobe svedectví vydáváš, svedectví tvé není pravé.

14 Odpovedel Ježíš a rekl jim: Ackoli *já svedectví vydávám sám o sobe, však pravé jest svedectví mé; <> nebo vím, odkud jsem prišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem prišel, anebo kam jdu.

*5,31; <> 7,28

15 Vy podle tela soudíte, já nesoudím žádného.

16 A bycht pak i soudil já, soud muj jestit pravý; nebo +nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.

[+29; 16,32]

17 A v *Zákone vašem psáno jest: Že dvou cloveku svedectví pravé jest.

*Nu 35,30; Dt 17,6; 19,15; Mt 18,16; 2K 13,1; Žd 10,28

18 Ját svedectví vydávám sám o sobe, *a svedectví vydává o mne ten, kterýž mne poslal, Otec.

*Mt 3,17; 17,5; Mk 1,11; 9,7; L 3,22; 9,35; 2Pt 1,17

19 Tedy rekli jemu: Kdež jest ten tvuj Otec? Odpovedel Ježíš: Aniž mne znáte, ani *Otce mého. Kdybyste mne znali, ~i Otce mého znali byste.

*[~]14,7; 16,3

20 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uce v chráme, a žádný ho nejal, *nebo ješte byla ~neprišla hodina jeho.

*7,30 .44; [~2,4]

21 I rekl jim opet Ježíš: Já jdu, *a hledati budete mne, a v hríchu vašem zemrete. Kam já jdu, vy nemužete prijíti.

*7,34; 13,33

22 I +pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemužete prijíti?

[+7,35]

23 I rekl jim: Vy *z dulu jste, já s hury jsem. Vy jste z tohoto sveta, já nejsem z sveta tohoto.

*3,31

24 Protož jsem rekl vám: Že +zemrete v hríších svých. Nebo jestliže nebudete veriti, že já jsem, zemrete v hríších vašich.

[+Mk 16,16]

25 I rekli jemu: Kdo jsi ty? I rekl jim Ježíš: To, +což hned s pocátku pravím vám.

[+4,26; 9,37]

26 Mnohot mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný +jest, a já, což jsem slyšel od neho, ~to mluvím na svete.

[+7,28; R 3,4; ~J 15,15]

27 A oni neporozumeli, že by o Bohu Otci pravil jim.

28 Protož rekl jim Ježíš: *Když povýšíte Syna cloveka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic neciním, <> ale jakž mne naucil Otec muj, takt mluvím.

*3,14; 12,32; <> 7,16; 12,49; 14,10

29 A ten, *kterýž mne poslal, se mnout jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já ciním vždycky.

*14,10

30 Ty veci když mluvil, *mnozí uverili v neho.

*7,31; [2,11]

31 Tedy rekl Ježíš tem Židum, kteríž uverili jemu: Jestliže vy +zustanete v reci mé, práve ucedlníci moji budete.

[+7,17]; [15,10 .14]

32 A poznáte pravdu, *a pravda vás vysvobodí.

*R 6,18 [.22]; Ga 5,1; 1Pt 2,16

33 I odpovedeli jemu: Síme Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?

34 Odpovedel jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že *každý, kdož ciní hrích, služebník jest hrícha.

*R 6,16 .20; 2Pt 2,19; [1J 3,8]

35 A +služebník nezustává v domu na veky; ale Syn zustává na veky.

[+Ga 4,30]

36 Protož jestližet vás *vysvobodí Syn, práve svobodní budete.

*32; R 8,2

37 Vím, že jste síme Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo rec má nemá místa u vás.

38 Já, což jsem videl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste videli u otce vašeho, to ciníte.

39 Odpovedeli a rekli jemu: Otec náš jest +Abraham. Dí jim Ježíš: *Kdybyste synové Abrahamovi byli, cinili ~byste %skutky Abrahamovy.

*[~]R 2,28; 9,6; [+Mt 3,9; L 3,8; %Ga 3,7]

40 Ale nyní hledáte mne zabíti, cloveka toho, *kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohot jest Abraham necinil.

*17,17

41 Vy ciníte skutky otce svého. I rekli jemu: Myt z smilstva nejsme zplozeni, jednohot Otce máme, totiž Boha.

42 Tedy rekl jim Ježíš: Byt Buh Otec váš byl, +milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha ~pošel, a prišel jsem; aniž jsem sám od sebe prišel, ale on mne poslal.

[+16,27; ~13,3]

43 Proc mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemužete reci mé.

44 Vy z +otce dábla jste, a žádosti otce vašeho chcete ciniti. On *byl vražedník od pocátku, a v %pravde nestál; nebo pravdy v nem není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo $lhár jest a otec lži.

*[+]1J 3,8; [~]Gn 3,4; [%2K 11,3; %2Pt 2,4]; [$1Kr 22,22]

45 Já pak že pravdu pravím, neveríte mi.

46 Kdo +z vás bude ~mne obvinovati z hríchu? A ponevadž pravdu pravím, proc vy mi neveríte?

[+16,8; ~1Pt 2,22]

47 Kdo *z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy ~neslyšíte, že z Boha nejste.

10,27; *1J 4,6; [~J 6,36]

48 Tedy odpovedeli Židé a rekli jemu: Zdaliž my dobre nepravíme, že jsi ty Samaritán, a *dábelství máš?

*10,20; [7,20]

49 Odpovedel Ježíš: Ját dábelství nemám, ale +ctím Otce svého; než vy jste ~mne neuctili.

[+7,18; ~R 2,23]

50 Ját pak +nehledám chvály své; jestit, kdo hledá a soudí.

[+6,15]

51 Amen, amen pravím vám: *Bude-li kdo zachovávati slovo mé, +smrti neuzrí na veky.

*5,24; [+11,26]

52 Tedy rekli mu Židé: *Nyní jsme poznali, že dábelství máš. Abraham umrel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati rec mou, smrti neokusí na veky.

*7,20; Mt 9,34; 12,24; Mk 3,22; L 11,15

53 Zdali jsi ty vetší otce našeho Abrahama, kterýž umrel? I proroci zemreli jsou. Kým ty se ciníš?

54 Odpovedel Ježíš: *Chválím-lit já se sám, chvála má nic není. Jestit kterýž mne chválí, Otec muj, o nemž vy pravíte, že Buh váš jest.

*5,41

55 A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych rekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhár. Ale známt jej, a rec jeho zachovávám.

56 Abraham, otec váš, +veselil se, ~aby videl den muj, i %videl, a radoval se.

[+Gn 17,17; ~L 10,24; %Žd 11,13]

57 Tedy rekli jemu Židé: Padesáti let ješte nemáš, a Abrahama jsi videl?

58 Rekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli +Abraham byl, *já jsem.

*Ex 3,6; [+J 1,1 .2 .15 .30]

59 I *zchápali Židé kamení, aby házeli na nej. Ježíš <> pak skryl se, a prošed skrze ne, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.

*10,31; <> L 4,30