První Epištola S. Pavla k Korintským 5

Nadejí budoucích vecných a rozkošných vecí, i potešuje apoštol verných služebníku, 9. i k snažnému s dobrým svedomím pracování príkladem svým ponouká, 19. naposledy, kterak veliké a slavné veci Kristus Pán sveril služebníkum svým, vypravuje.

íme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského <> prebývání stánek zboren, stavení od Boha máme, ~príbytek ne rukou udelaný, vecný v nebesích.

[ 2Pt 1,13. 14; ~J 14,2; Žd 8,2]

2 Procež i v tomto stánku *vzdycháme, v príbytek náš, kterýž jest s nebe, obleceni býti žádajíce,

R 8,23

3 Jestliže <> však oblecení a ne nazí nalezeni budeme.

[ Mt 22,11]

4 Nebo kteríž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, ponevadž bychom nechteli svleceni býti, ale priodíni, aby *pohlcena byla smrtelnost od života.

*1K 15,54

5 Ten pak, kdož nás tak k tomu zpusobil, <> Buht jest, kterýž i dal nám závdavek Ducha svého.

[ Ef 2,10]

6 Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vedouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto tele, vzdáleni jsme ode Pána,

7 (Nebo skrze <> víru chodíme, a ne skrze videní tvári Páne,)

[ R 8,24; 1K 13,12; Žd 11,1; 1Pt 1,8]

8 Doufanlivét pak mysli jsme, <> a oblibujeme radeji vyjíti z tela ~a prijíti ku Pánu.

[ Fp 1,23; ~1Te 4,17]

9 Protož i usilujeme bud v tele pohostinu jsouce, budto z tela se berouce, jemu se líbiti.

10 Všickni my zajisté *ukázati se musíme pred soudnou stolicí Kristovou, aby prijal <> jeden každý odplatu za to, což skrze telo pusobil, podle toho, jakž práce cí byla, budto v dobrém, nebo ve zlém.

*Mt 25,32; R 14,10; <> Mt 16,27; 1K 3,8; [Ž 62,13]; [Jr 17,10];

11 Protož <> znajíce tu hruzu Páne, lidem k víre sloužíme, Bohut pak známi jsme. A nadejit mám, že i svedomí vašemu známi jsme.

[ Jb 31,23]

12 Nebot ne sami sebe opet <> vám chválíme, ale prícinu vám dáváme, abyste se ~chlubili námi, a abyste to meli proti tem, kteríž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci.

[ 3,1; ~1,14]; [10,8]

13 Nebo budto že <> nesmyslní jsme, Bohu nesmyslní jsme; bud že jsme rozumní, vám rozumní jsme.

[ 11,16. 17; 12,6. 11]

14 Láska zajisté Kristova víže nás,

15 Jakožto ty, kteríž tak soudíme, že ponevadž jeden za <> všecky umrel, tedyt všickni zemreli, *a že za všecky umrel, aby ti, kteríž živi jsou, <> již ne sami sobe živi byli, ale tomu, kterýž za ne umrel i z mrtvých vstal.

*1Te 5,10; <> R 14,7; [ 1Tm 2,6]

16 A tak my již od toho casu žádného <> neznáme podle tela. A ackoli jsme poznali Krista podle tela, ale nyní již více neznáme.

[ Mt 12,50; J 15,14]

17 Protož jest-li kdo <> v Kristu, nové stvorení ~jest. Staré %veci pominuly, aj, *nové všecko ucineno jest.

[ R 5,1. 10; ~Ga 6,15; %]*Iz 43,19; Zj 21,5

18 To pak všecko jest z Boha, *kterýž smíril nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smírení tohoto.

*Ko 1,20; [R 5,10]

19 Nebo <> Buh byl v Kristu, smíruje svet s sebou, ~nepocítaje jim hríchu jejich, a složil v nás to slovo smírení.

[ R 3,24. 25; ~Ž 32,2]

20 Protož my na místo <> Krista poselství dejeme; a jako by Buh skrze nás žádal vás, ~prosíme na míste Kristove, smirte se s Bohem.

[ 3,6; Iz 52,7; 1K 4,1. 2; ~2K 2,17]

21 Nebo toho, <> kterýž hríchu nepoznal, za nás ucinil hríchem, abychom my ~ucineni byli spravedlností Boží v nem.

[ Iz 53,6. 9. 12; J 8,46; 1Pt 2,22; ~R 5,19]